vznešeny. Kýmž sě kde ten řád pravdy boří, věz, z čeho má Bohu odpoviedati; neb co jest od Boha, to jest zpořiezené. A sám Spasitel dal příklad sebú: byl poddán poslušně svým starostám; sám daň platil; učil také, aby to, co jest ciesařovo, bylo dáno ciesařovi. A i v Písmě toho nezamlčal, že lepšé jest poslušenství nežli obět.
Třetie chci dotknúti toho, jaký bývá prospěch lidský, když sě Čtenie také vzmieňje o prospěchu. I mohu řéci, že trój v lidech bývá prospěch: jeden, když z dětinu rostúc prospieváme. Divný jest to prospěch; neb hynem vždy tiem prospěchem prospievajíc. Ač větší budem neb silnější, ale hyne nám čas života v tom prospěchu, tak že bližše jsme smrti jsúc v mužské síle, nežli jsme byli jsúc v dětinské mdlobě. Druhý jest v štěstí tohoto světa. V tom i zlí k svému neštěstie prospievají. Na něž patře Jeremiáš, die k Bohu: I proč zlých cesty prospievají, a dobře jest těm, ješto sě od tebe odvrátili? K témuž jest i ono písmo, ješto die: Dnové jich nebezpeční a pokojní, any metly Božie nad sebú mají. A tak i viece vyčítá tu světských lidí, ješto jen po světu stojí, prospěchu v tom a útěchy. A pak die: V dobrém bydle své dni vedú a v okamžení spadnú do pekla. Ó, co jest těch, ješto budú k svému zlému ten prospěch mieti! Třetie jest prospěch, když kto jsa před Bohem na milosti prospievá v šlechetnostech a viecež a viecež v Božie milosti. A ten jest vždy duobr v každém věku, v štěstie tohoto světa i v neštěstie, v prospěchu i v protivenstvie. Neb ktož tak prospievá, ten snese, když jej potká protivenstvie podlé světa, věda, že nebeský Otec chce skrze to v nebeské cti chvály povýšiti aneb poškvrn některých učistiti. A pakli kto jest šlechetný a prospievá v Božie milosti, u zdraví, v krásě, v moci, v sbožie, vše to obrátí k Božie službě a ke cti Bohu a k dobrému příkladu jiným. A tak jest pravda: ktož milují Boha, vše jest jim pomocno k dobrému. Protož po tom prospěchu vším
