pravím: Vezmi tu příklad, ješto jest Matka svatá potrativši syna svého, s žalostí a s snažností hledala jeho. Též i ten učiň, ktož potratí náboženstvie, želej a hledaj, aby nalezl, ješto s ztratil! A pomni, kde jest Matka svatá nalezla syna potrativši! Tak die Čtenie: Když hledavši jeho, mezi známými nenalezla, vrátila sě do Jeruzaléma a tu jej nalezla v chrámu. A on řekl, že tu jsú jeho hledati jměli, ješto sluší k jeho otci. Tenť úmysl beru nynie ze Čtenie ku podobnosti té, ješto chci řéci, ne tak slóv váže: Jeruzalémem upokojenie mysli znamenává. Protož ten, ktož potratí chut v náboženstvie, mezi známými jie nalezne v tom podobenstvie, jako jest Matka svatá hledavši syna mezi známými a příbuznými, nenalezla jeho. Ale vrátivši sě do Jeruzaléma, nalezla jej. Nemni ijeden, bychť odmlúval komu s snažnými příbuznými býti, přátely, ješto neobránie, ale pomocni jsú k duchovenství! Neb svatý Pavel die, že má li který křesťan ženu pohanku, a ta chce s ním býti, ač i nepřijme viery, nepúštěj ji od sebe; a též i žena muže, když jí nebrání křesťankú býti! Téžť řku: Buď sestra s bratrem, dci s mateří neb s otcem, kdyžť nebrání podobně a počestně slúžiti Bohu! Byť sě svoji drželi sebe, jáť bych to chválil; nebť ne vždy dobře to vycházie, kdyžť sě svoji loučí od sebe. Protož aby tomu rozuměli, mienímť duchovniem rozumem, že známí a příbuzní jsú tělesná a světská utěšenie. V těch duchovný člověk nenalezne chuti pravého náboženstvie. […]text doplněný editorem chvíli jedny Ta utěšenie tělesná jsút známí a příbuzní naši; ta známe, k těm má příbuznost tělo naše. V těch nenaleznem potraceného utěšenie v náboženství. Ale vraťme sě do Jeruzaléma, totiž v upokojenie mysli! Tu v Božiem domu, ješto jest z myšlení svatých upřiemých, čistých udělán v pokojném srdci, jehož hrdost nenadula, pýcha z miery nevznesla, závist ho nemučí, hněv jím netočí, lenost nehbita neučinila, lakomstvo nenuzí, lakota neobtíží, smilstvo nezprznilo,