jasným zřeniem přijieti jeho Božské tváři v chvále jeho, jakož on to slibuje svým věrným sluhám řka: Ktož jmá má přikázanie a drží je, ten jest, ješto miluje mě. A ktož mě miluje, bude jej milovati otec mój, a já jej budu milovati a zjevně sám sě ukáži jemu. To, že die: Sám sě zevně ukáži jemu, miení, že nejen tak, jakož i zlí mohú jej viděti i ukřižovati, ale jakož jen čistie oči svatých můžeta viděti krále věčného v krásě jeho, tak sě těm ukáži, ktož miluje mě, abych odplatu učinil jich milovánie. Protož jmějme naději skrze jeho člověčenstvie a skrze jeho svátosti skryté moci, ješto jest je ustavil k naší pokoře, že budem moci vzjíti k viděnie Božské velebné krásy jeho, ač však, jakož jsme přijali, ty svátosti duostojně ve cti spravedlnosti a svatosti a pravdy zachováme bez poškvrny, a ač příkladóv jeho, ješto jest je nám dával v svém člověčstvie, a učenie jeho pokorně budem následovati. Neb ktož hrdá posledy jíti pokory jeho, kterú smělostí nemúdrý mní, by mohl k radosti zřenie na jasnost přistúpiti?
A tak to, že jest náš Spasitel na všaké léto přicházel s svú matkú na velikonoční hody do Jeruzaléma, jest znamenie pokory člověčstvie jeho. Člověkuť je přísluší, aby duchovných obětí náboženstvie v chrámu Bohu obětoval, modlitbami, slzami nalezl sobě Boží milost. I činil Pán náš, narodiv sě člověkem, mezi lidmi to, ješto jsa Bohem byl lidem přikázal. Držal zákon, ješto jest jej dal, aby nám lidem ukázal to vše držeti, což Bóh velí, ješto jsme jen lidé pouzí. Jděmež po tom příkladu, ješto jest on šel v svém člověčství, ač chcem přijíti k kochání u vidění chvály Božstvie jeho, žádáme li bydliti v jeho věčném v nebesiech domu po všecky dni života svého, vidúc ve všem vuoli jeho a majíc obrany chrámem jeho. A aby nás navěky nic nedotklo nelibého, pomněm v duom jeho kostela nynějšieho s obětí čistých modliteb
