modliteb vcházeti často. To pak, že jsa již v letech ve dvanácti, seděl mezi učenými, slyšě je a tieže jich, jest člověčstvie jeho pokory ukázanie a nám k naučení pokory veliký příklad. Neb jsa mocnost Božie a múdrost věčná, ješto die: Já múdrost bydlím v radě a sem v myšlení zučeném; máť jest rada a rovnost, má opatrná rozšafnost, má síla; skrze mě kralují králi a ti, ješto práva nalézajíc ustavují, skrze mě vidie, co jest správné. Blažený člověk, ktož mě slyší, ta múdrost věčná, člověčstvie v svú osobu vzemši, ráčila, aby lidi učené slyšala, přijíti a najviece proto, aby lidem byl příklad skrz to, jakž by koli rozumu byli najvyššieho, že jim jest třeba učené slyšeti a bráti jiných naučenie, aby nechtiec pravdě najprv učiti sě, potom nebyli mistři bludu. Protož podobně v své mladosti slyší staršie a tieže jich pán náš Kristus, aby svým příkladem těch nemúdrú smělost skrotil, ješto, neučivše sě a jsúc mladi, chtiec chválu jmieti, učiti hotovějšie, než přijieti naučenie. Protožť pravím ještě: Jděm podlé příkladu člověčstvie Syna Božieho, jest li, že bychom ku poznánie přijíti chtěli Božstvie jeho, pomniec onoho, ješto praví a přikazuje řka: Slyš, mój synu, naučenie otce svého a neopúštěj ustavenie své mateře! Neb čím kto pilnějie Božieho poslúchá přikázanie, čím pílnějie drží kostelní ustavenie, tiem duostojnější jest, aby zde káže, jiné učil a v onom světu výše vstúpil kralovat bez konce s Kristem. Ale aby nemněl ižádný, by pro svú neumělost Kristus slyšal učené a tázal jich, die Čtenie: Diviechu sě všickni, ješto jej slyšiechu, múdrosti a odpovědi jeho. Neb že byl i pravý člověk i pravý Bóh, aby ukázal sě člověkem, lidi mistry pokorně slyšal, a že byl i Bóh, vysoce k jich řečem odpoviedal.
A tak vysoce i mateři odpověděl. Když řekla k němu: Synu, co s nám to učinil? Aj, tvój otec a já žalostně hledali jsme tebe, i řekl: A co jest to, že jste mne hledali? Nevěděli ste, že v tom, ješto jest mého Otce,