Jestli vévoda nebo jiné knieže světské a sedie li biskupové v jeho kněžském úřadě, ti mají jeho dvora hledati, a tak my pravímy, ač ta města, od nichžto oni biskupové v jeho kniežecím úřadě sedie, kterak kolivěk mnoho jiného zbožie v jeho zemi by jměli, proto by jeho dvoru neznábděli ani hledali. To všechno právo, kteréž král má proti těm, ješto jeho dvora nehledají, to jisté právo mají tak s právem všecka jiná kniežata svěcká na svých dvořích, kteříž správné dvory mají zapoviedati. Jedno svěcké knieže nemóž druhého svěckého kniežete ke dvoru zapověděti, ač on to právo má, že nemóž také dvoruov zapoviedati. Pakli které knieže toho práva nemá a má hrady neb města, ješto jsú v onoho zemi, on má zprávně jeho dvora hledati. Též právo oni mají od hrabí, od svobodných i ot služebných, kteříž takové zbožie mají v jich zemiech, ješto hradové a města sú. Pakli oni jinačejšie zbožie mají v jich zemiech, tehdy sú prázdni, že s právem jich dvoróv hledati nemají. A nesedie li takoví v německých jazyciech neb řečech aneb že nemohú v osmi dnech tam dojieti, tehdy sú toho dvora prázdni s právem. Avšak mají ti tam poslati svého přirozeného služebníka, a když to knieže ten dvór skoná, tehdy ti poslové mají před knieže jeti a každý z nich má za svého posla slíbiti, aby mocně držal tak daleko, jakož by mohl s právem mieti, což na tom dvoře smluveno, nalezeno i ustaveno jest. A jestliže by který pán nemohl k dvoru přijeti pro zvláštní potřebu, ten pošli svého služebného a kaž jemu potřebu ukázati svú přísahú. A když se ten dvór skoná, tehdy on učiň, jakož jest dříve pověděno. Svobodný pán ten pošli svého porobeného člověka, prostřední svobodný pošli svého porobeného člověka, a ti všichni jako dřieve mají učiniti.

Arcibiskupové přikazují dobře své zemi s právem těm, ješto