Ktož se před súdem k svědectví postaví dříve, než jeho rychtář otieže, s práva ten o tu věc nemá svědkem býti, leč jest to tak, že onen nemóž ižádného jiného mieti, tehdy on muož dobře pomoci zprávem.

Člověk neučiní zle, ač svého souseda dobytek vžene a schová svým, ale on jej také má v jitře vyhnati. Bude li jeho ptáti a on jej zatají, tehdy jest zlodějstvie. On také nemá ijednoho užitka ot něho vzieti.

Ktož jiného člověka žito žne a mnie, by jeho bylo, nebo svého pána, jemuž slúží, ten jest neučinil křivě na tom, když jemu to věděti dadie. Tehdy on je má na roli ostaviti a jemu mají jeho dielo zaplatiti, ale své jest dielo ztratil. Což ten člověk rok a den u pravé zprávě má, toho má otpoviedati každému, ktož naň bude žalovati.

Té ženy nemají honiti z jejie muže zbožie, když on umře, kteráž dietě nosí, doniž ona jeho neporodí.

Ktož na druhého žaluje před súdem pro dluh a on jemu jeho nemóž zpraviti, oni muož rukojmí jmieti. Rychtář jemu jej má za jeho dluh dáti a on jeho má chovati s svú čeledí zároveň na ztravě i na diele, a chce li jej zapnúti v železné okovy, to on muož dobře učiniti, ale jinak jeho nemá nuziti. Pakli on jej pustí neb jemu uteče, tiem nenie prázden toho dluhu, doniž jemu nezaplatí. Dotud jemu má slúžiti, jako jiný jeho čeledín. Pakli jeho chovati nechce ale, ten dlužník má přiséci na svatých, když by přes svú potřebu třidcat peněz nebo viece, aby jemu platil. A jestliže jeden člověk na druhého žaluje pro dluhy a to host jest, příde li před rychtáře, on jemu má pravdu učiniti, jako dřieve jest psáno, než kromě jeho dlužníka. Tomu, ješto žaluje, nemají dáti z toho súda, v němžto jest žalováno, ač nemá čím platiti, ale má jemu přiséci,