Ktož se jednomu pánu vezme a druhému dá, bude li ten jeho pán potřebovati před súdem a jeho pán, jemuž se jest dal, nepříde, jakož jemu jest rok dán, aby jej zastal před právem, onen, ješto naň mluví, ten jej obdrží svýma dvěma příbuznýma, a nemá li těch, ale obdrží dvěma svýma člověkoma, a to jest proto, že onoho pána tu nenie, ale by on tu byl, tehdy tento musil jeho obdržeti jako jest dřieve psáno. Ktož kterého pána, před súdem obdrží jej ten pán. Před súdem on se má veň uvázati, před súdem dada jemu políček, a z toho se rychtář nemá naň hněvati, neb jest to jeho právo.

Každý člověk, na kteréhož žalují, ten má otpoviedati po svém urození, to jest po svém právě, ješto žaluje. Nařknú li člověka sedáním, on móž toho sedánie dobře s právem zbýti, ač nenie z té země urozeným, v niežto žalují naň. A když žalují, vinu vezme před súdem. Tehdy rychtář na něm má svój základ vzieti.

Nařkne li jeden člověk druhého dědinu, tomu on nemá otpoviedati, než na tom miestě, kdež dědina leží, a jedno v zemském v súdě před súdem, tu on musí před každým zemským súdem otpoviedati, ač to zbožie v té popravě leží. Také i král nemá súditi po člověčiem právě, než má súditi po zemském právě, v kteréž zemi on jest.

Ktož při jistině s krádežem nebo s lúpežem bude popaden, toho nemuož na žádné správce táhnúti. Nalezne li člověk které kradené neb oblúpené zbožie v čie moci, toho on nemóž ijedním skutkem vyníti, a dieli ten, že toho má i správci, toho jemu on má přieti a má jemu čtyřikrát čtrnádcet rok dáti mocí. Přivede li on zprávci, tehdy jest prázden.

Když člověk sedáním narčen bude před súdem, bude li to odloženo na jeden den, rychtář má mezi oběma příměřie učiniti i přikázati až do toho dne, a ruší li jeden nad druhým příměřie, toho mají popraviti kromě sedánie nad ním jako jest napřed pověděno.