jako jest napřed pověděno. Nemají žádného déle pro dluhy chovati, než osm dní, leč by on zbožie měl a pro zlú vóli nechtěl dáti, mohú li jej toho usvědčiti, že zbožie má. Kdež to jest a v to se má sám rychtář uvázati a má je žalujícému dáti. Pakli to zbožie neležie v tom rychtářství, o němž jest žalováno, tehdy mají dlužníka držeti, až by zbožie tam zbuda tuto zaplatil. Ale nemohú li toho zbožie ukázati, kde leží, ani svědky, tehdy jej mají po osmi dnech pustiti. Člověk móž svého dlužníka dvakrát do roka nařknúti, že jest dobyl přes svú potřebu viece než třidceti peněz. Chce li toho přieti, to učiň svú přísahu a buď toho prázden, aneb jej mají přemoci, jako jest napřed pověděno. Komuž před súdem dluhu pomohú, ten jeho má čekati, až slunce zajde, ač jest host, a bude li jemu ještě nezpraveno, tehdy jemu rychtář má základ dáti před mrakem a on má ten základ ihned zastaviti s svědectvím, až bude li co to navrátiti. Pakli jemu se co nedostane, to jemu má rychtář ot onoho zbožie dáti. Pakli oni spolu sedie v jednom městě neb v jedné vsi, tehdy on má súdu hledati až do osmého dne a nezpraví li on jemu před záchodem slunce, tehdy jemu má rychtář základ dáti nazajtřie před třetí hodinú. S tiem má učiniti jako host. Komuž rychtář základ vezme, takové obdržení tu, jemu jest vinú dlužen po dobrém obyčeji.

Žaluje li jeden člověk na druhého v zemském súdě, toho mají třikrát pohnati, a stane li on, tehdy jemu má jeho dluh dáti nebo slíbiti a sudí jemu má přikázati, aby jeho dluh dal dřieve, než ottud pójde, anebo aby jemu založil hotovým zbožím, co by on hnáti neb vézti mohl. Pakli základuov nemá, ale postav rukojmie za osm dní, aby zpravil, nemá li těch také, tehdy jej rychtář má schovati, jako jest napřed psáno.