Který člověk druhému střiebro slíbil, ten jemu jest dlužen čisté střiebro dáti. Slíbil li jemu zlato, tehdy jemu má zlato podlé najlepšieho dáti: Má jemu penieze, ješto jsú v tom súdě, dáti. Ktož druhu slíbí penieze dáti, má jemu penieze dáti, ješto jsú v tom súdě nebo v tom kraji nebo v tom městě sú a berny sú, kdež jemu ty penieze slíbil jest. A jestli na zemi nebo v biskupství, to jest též právo. Co jeden člověk druhému slíbí dáti, to jemu má dáti podlé najlepšieho, leč ten jistý co vymiení nebo vymluví.

Každého pána vězně slib nebo přísaha nemá ústavná býti, kteréž on u mučení učiní, ač jest neprávě jat, nebo on musí slíbiti, což onomu libo jest, doniž jej u vězení má. Ale jakž on prost bude, tehdy plní nebo nechá, to jest na jeho vuoli. Ale pustí li jej onen prázna na jeho vieru a on slíbí se jemu postaviti, má plniti, ač jeho jest nejal nevěrna. Pakli jej jest jal nevěrně neb jej jest křivě k tomu přinutil, přisáh li jest nebo slíbil aneb jest rukojmie zastavil, toho jest všeho správně prázden. A chce li právem toho prázden býti, tehdy má jej před svého rychtáře přižalovati a má tu pravým naložením toho zbýti aneb jemu zpráva tu mají usúditi, co těch věcí jest prázden. Potom nemóž k němu ijeden člověk z toho mluviti. Také on má jeti před svého faráře a má jeho radu jmieti, ten li tomu má poraditi jemu. Jakož na těchto kniehách stojí o přísahách, co člověk přisáhá, jimž svój život i své zbožie prosto činí a nemoha jinak prázden býti, to plní, ač chce. Pakli nechce, ale nechá a jest toho dobře prázden s právem, on má před svého rychtáře jíti a má učiniti, jako dřéve psáno jest. A učinil li jest jemu na čem škodu, za to jemu má to dvé ukládati. Jestli jeden člověk druhému dlužen a nechce jemu zaplatiti a on žaluje rychtářovi, an jemu nechce práva pomoci, proto on nemá svého zbožie ztratiti, ale on jeho má dobyti sám sebú i s svými přáteli, jakož najlépe muož, to jest právo.