býti a práva nad jiné nalézati. Ale tito služební, kteréž sem tuto jmenoval, nemohú tří věcí na svobodné lidi svědkové býti: kdež jim na život jde neb na čest neb na dědictvie jde a to mají jich rovnie svědčiti, ješto my pravímy takto, ač kterému člověku jeho přísahy dotýkají nebo o jeho manželstvie nebo by jej nevěřícím nazvali nebo by jej ot křesťanstvie otlúčili, by on ty věci činil, ješto by nebyly křesťanské, těch věcí nemóž ijeden druhého předsvědčiti, než jeho rovnie.

Ktož druhého nalezne na své škodě, ten jemu má základ vzieti bez rychtářova otpuštěnie. Brání l jemu základa vzieti, má jemu nechati a má rychtářovi žalovati, nebť on bude proto rychtářovi vlastní vinú dlužen, že jemu základa bránil, ač on tu škodu obdrží, jakož právo jest. Pakli neobdrží on škody, tehdy jemu musí ukládati i rychtářovi, to jest proto, že jemu chtěl základ vzieti anebo jemu byl jej vzal.

Pro roli nemóž ijeden svého života ani svého zdravie proviniti, leč to jest tak, že jest tu dědina před súdem obdržána a on to vie a že jest rychtář svého posla dal, aby onomu pokoj na nie ukázal. Tehdy ten, ktož na ni překazie, ztratí ruku. Pakli zapří, by o tom nic nevěděl, toho jej mají předsvědčiti třmi člověky.

Nařkneta li dva jednoho zbožie a sváříta se o ně rovným nařčením a chceta to rovnými svědky obdržeti, leží li to zbožie v vsi nebo na zemi, to mají vésti v známost, a projdú li rovnie svědkové, mají to zbožie rovně mezi se rozděliti. Ale má li jeden viece svědkóv a poctivějších než druhý, ten obdrží to zbožie všeckno. Dřieve jest dobře pověděno, ktož móž svědkem býti a ktož