připúzeti ke křtu a křesťanské vieře, muož li jeho kto dobrými slovy k tomu přivésti, to má učiniti. Bude li žid křesťanem a bude chtieti opět od křesťanské viery odstúpiti, tehdy jej má duchovnie právo i světské přinutiti, aby ostal, a zapřie li on křesťanské viery a nechce bez toho býti, mají jej vzéti jako kacéře, ač by jej ještě k tomu nutili, aby se křtil. Však mají ústavni býti na křesťanské vieře, to jest proto, jakž člověk v křest vende, tak jemu nemá otjat býti. Křesťanóm jest zapověděno, aby z židy nejedli těch krmí, což oni upravují. Také jich nejmá ijeden zváti na ižádnú svatbu ani na hody. Také se nemá míti u veliký čtvrtek po poledni s židy, oni mají své dvéře i své okence zavřena mieti ani také mají na jevě choditi, ani mají na ně hleděti, a to má tak státi až do veliké neděle, tož tepruv mají na ti židé na kobluky nositi ve všech městech, kdež oni jsú, tiem jsú vyznamenáni od křesťanóv, aby je za židy znali. Židové nemají křesťanóv u sebe mieti, by jim slúžili, a kteří by jich chléb nebo jich krmě jedli, ti jisti jsú v kletbě. A jestliže se který žid křstí, ten muož s právem i dobře svú dědinu mieti, to jim odpúštějí kniehy a písmo, jenž slove decretaliscizojazyčný text. Tato ustavenie i jiná na židy mají súditi duchovní i světští súdce, a když jeden neučiní, tehdy móž druhý učiniti. Duchovný muož světského proto kléti, ač nepopraví nehod nad židy. Kterýž žid tato ustavenie přestúpí, světský rychtář tolikéž ran, jako tyto kniehy pravie, nebo oba rychtáře muožeta jeho pokutú ustaviti v té mieře, jakž by hanby nejměli.

Toto jest židovská přísaha, kterak oni přisáhati mají o každú věc, ješto k jich přísaze slušie: on musí vstúpiti na sviní kuoži a mají patery kniehy