svaty[186]číslo strany rukopisuni[164]svatyni] svátosti LM, jenž si ty ostavil[165]ostavil] ustavil i ABLM, přikázal ofěrovati[166]ofěrovati] obětovati L, nemá B tvému svatému[167]svatému] nemá M božství tobě na pamět i[168]i] a LM nám na spasenie.

A proto proši tebe, milý hospodine[169]proši tebe, milý hospodine] milý hospodine, tebe prosím L, milý pane, tebe prosím M, skrze tu svatú svátost tvého těla i tvé svaté krve[170]svaté krve] krve svaté M, tajné i[171]i] a M přikryté svatyně[172]svatyně] svátosti BLM, ješto v svaté cierkvi obci[173]obci] obecné L přijímáme, jížto[174]jížto] jenž B také budem zčištěni[175]zčištěni] očištěni LM od našich hřiechóv i posvěceni na duši i máme[176]máme] + také BLM skrze tu svátost účastnost i spolek tvého svatého božstvie. Daj mně[177]mně] mi, milý hospodine L tvé svaté šlechetnosti, jimiž bych byl naplněn[178]byl naplněn] byla naplněna M s dobrým svědomím, tak mohl[179]mohl] mohla M k tvému svatému oltáři přistúpiti, aby ta svatá[180]svatá] nemá L nebeská svátost mně probyla[181]probyla] prospěšna byla LM na spasenie[182]na spasenie] nemá L k věčnému životu[183]na spasenie k věčnému životu] k věčnému spasení a životu M. Nebo si ty[184]si ty] ty jsi BLM řekl svými[185]svými] tvými L svatými i[186]i] nemá M požehnanými usty: „Chléb, jenž já dám[187]dám] + vám L, jest [187]číslo strany rukopisumé tělo[188]jest mé tělo] tělo mé jest L pro[189]pro] za L život[190]život] živost A tohoto[191]tohoto] nemá L světa. A ktož mě přijímá, ten bude živ pro mě a[192]a] nemá B ten přebývá ve mně a já v něm. Já sem chléb živý, jenž jest[193]jest] sem M s nebes[194]nebes] nebe L stúpil[195]stúpil] vstúpil M, a ktož přijímá ten chléb, bude věčně živ.“[196]Chléb … věčně živ] srov. J 6,50.56 Ó[197]Ó] A M najslazší a najsvětlejší[198]najsvětlejší] najsvětější A chlebe, uzdrav dásni[199]dásni] dásně M, duši B mého srdce i mé dušě, abych počil[200]počil] učila M chut tvé veliké i nevýmluvné milosti.

Proši tvé svaté milosti, uzdrav mě ode všech neduhóv, abych kromě tebe nečil[201]nečil] nečila M ižádné libosti ani sladkosti. Ó najsvětlejší chlebe, maje v sobě najvětší chut, libost i rozkoš, jenž ny veždy[202]veždy] vždycky L posiluješ i[203]i] a M krmíš a sám v sobě nehyneš, mé srdce tebe tak[204]tebe tak] tak tebe L požívaj, aby chut tvé nebeské sladkosti naplnila vnitřnost mé duše[205]vnitřnost mé duše] vnitř mú duši M. Přijímá tě anděl plnými usty, přijímá tě putující člověk