přebýváchu, jediné že císařová plodu mieti nemohla. Z toho velikú žalost na svém srdci mějíše. A když bíše uslyšala, že císař toliko jednoho syna v daleké vlasti mějíše, jala se mysliti, kterak by mohla jeho zahubiti. Stalo se jedné noci, když spolu odpočíváchu, vece císařová: „Pane, prosím tebe, uslyš mne v maléj prozbě.“ Tedy on vece: „Kteréj?“ Tedy ona vece: „Pane milý, dobře víš, že ještě sem nepočela, protož velmě sem zarmúcena. Ale slyším, že jednoho syna v daleké vlasti máš, a toho si sedmi mudrcóm poručil. Prosím tebe, pošli mi poň, ať asi jemu, dokudž Buoh mě nenavštíví, těšiti se budu.“ Císař vece: „Staň se vóle tvá, neb sem jeho dávno neviděl.“
A ihned nazajtří těm jistým mudrcóm psal, aby, jakž brzo listy uzří, ihned syna jeho k němu přivedli, ač chtí jeho milost zachovati a s svými životy ostati. Kdy mistři listy přečtli bíchu, toho večera jali se na hvězdy patřiti, hodné li by bylo podlé přikázaní císařova v tu míru syna jemu dovésti. A tak zjevně viděli, že nepřivedú li jeho, všickni mistři bez hlavy budú; pakli přivedú, ten jistý mládenec zahuben bude. Uzřevše to, velmi sú se zarmútili. A v tu míru tomu jistému mládenci uda se z pokoje vyjíti. Uzřev je, jal se jich tázati, proč by tak smutni byli. Vecechu jemu: „Pane, posel přijel, abychom tě tvému otci dovedli; na to sme hvězdy opatrovali, na nichž sme jasně viděli, dáme li tě otci tvému v ten čas, jakož on chce, ku prvnímu slovu, kteréž promluvíš, umřeš; pakli toho neučiníme, své životy ztratíme.“ Vece k nim ten jistý mládenec: „Druhú noc já chci hvězdy opatřiti.“ A když opatřil, viděl na hvězdách, že mistři pravdu pravichu. A když se jal pilně hleděti, v jedné malé hvězdě viděl, že bude li za sedm dní, když k otci přijede, mlčeti ustavičně, a mistři jeho budú se zaň snažně přimlúvati, kakžkoli na každý den [na smrt]text doplněný editorem[65]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU veden bude, živ ostane. Uzřev to, zavolal svých mistróv, jal se jim ukazovati a řka: „Aj, tato hvězda malá zjevně ukazuje, že budu li mlčeti a vaši snažnú přímluvu mieti, živ ostanu. Nebo vás jest sedm a každý z vás svú múdrostí jeden den od smrti móž mě vysvoboditi.“ A když mistři na téj hvězdě též shlédáchu, v jeden hlas vecechu: „Buď Buoh pochválen, že múdrost učedlníka našeho nás v našem umění přemáhá!“ I první mistr k němu vece: „Pane, snázeť bych hrdlo své ztratil, než bych prvý den tebe nevysvobodil.“ A tak jiní
