všickni pravichu.
A když tu řeč dokonachu, s velikým zástupem k císařovi se bráchu. A kdy to císař zvěděl, proti němu vyjel. A když se sjedechu, císař syna přitúliv, jeho poceloval a řka: „Ó kterak sem tebe dávno neviděl!“ Ale on toliko hlavy jemu poklonil a nic nemluvil. Tomu se císař velmi divíše. A když na sien přišli bíchu, císařová v krásné přípravě s svými pannami jej přivítala, a potom ihned do svého pokoje vedla a všem ven jíti kázala. A toho mládence vzevši, podlé sebe jej posadila a řkúc jemu: „Ó milý Diokleciáne, věz to, žeť sem já po tě tvému otci poslati kázala, abych se s tebú radovala, a nad to své sem panenctví tobě zachovala, aby ty jeho požíval. Protož mluv se mnú, abychva spolu vesela byla.“ Ale mládenec jednoho slova neodpovědě. Uzřevši to ta jistá císařová, opět k němu vece: „Ó milý Diokleciáne, věz to, jediné leč tebe tělesně nepoznám, život za to dáti musím.“ A řekši to, přitulivši jej, chtěla jej pocelovati. Ale on svú tvář od ní obrátil. Opět ona vece: „Ó milý synu, proč tak činíš? Aj, však nás ižádný nevidí, poznajva se tělesně.“ Ale on vždy od ní hlavy odtahováše. Avšak přesto ona své prsi obnaživši jemu ukazováše řkúc: „Aj, kterak rozkošné tělo a tobě sem je zachovala.“ Ale on vždy od ní se trháše a ižádným znamením jí své milosti k její libosti neukáza. To ona uzřevši, dcku jemu davši, vece: „Nechceš li se mnú mluviti, ale piš mi a zjev svú vóli.“ Tedy on jal se psáti a řka: „Buoh toho nedaj, paní milá, bych štěpnici otce svého porušil a shřešil, i upadl bych v zlořečenství otcovo. Protož potom nikdy mne k takovému skutku nepopuzuj.“ Vzevši ona to jisté písmo, jala se jeho čísti a zuby kúsati. A rúcho své až do pasu roztrhla a tvář svú nehty až do krve zedrala a všecky rúchy i s čepcem s své hlavy smetala a jala se křičeti a řkúc: „Pomozte mi pro Buoh, dokadž mne tento diábel nepodáví!“
Uslyšev císař, nebo na sieni bíše, křik, k císařové prudkým během vnide do komory a čeled jeho po něm. I vece k ní císař: „Milá, coť jest?“ Tedy ona vece: „Milý pane, smiluj se nade mnú a zbav mě tohoto diábla; neboť není tvój syn, když mě k hříchu ze vší své síly chtěl připraviti. A že sem jemu povoliti nechtěla, násilím mě podáviti chtěl.“ A ukázala jemu rúcho i tvář. Uzřev to císař, rozhněval se, kázal jej svým služebníkóm ihned odpraviti. Vecechu k němu knížata: „Pane,
