Vyhledávání (skrýt)

[Gesta Romanorum]

Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. III E 48, 148 f. Editor Hanzová, Barbora. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<93r–93v94r–94v95r–95v96r–96v97r–97v98r–98v99r–99v100r–100v101r–101v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

na vojnu jeti a měl pobití obdržeti, tedy ten jistý vyžlec před svým pánem, když chtěl na kóň vsésti, učinil tři a nebo čtyři skoky na znamení, že pánu jeho dobře se zvede. Pakli by mělo se jemu zle zvésti, tedy ten jistý vyžlec, když pán jeho chtěl na kóň vsésti, chopě se ocasu koňského, jal se výti. A tak ten jistý rytíř skrze tě dvě znamení věděl, kdy má na vojnu jeti a kdy nic. Stalo se, že ten jistý rytíř jel k turnaj, ostaviv toho vyželce doma. Potom v jeden čas přihodilo se, že ony tři chovačky z domu vyšly a dítěte samého na sieni nechaly, a toho jistého vyželce podlé kolébky ležíce, odešly; a sokol na bidle sedíše. V tu chvíli vyšed had na sien a upřímo chtíše k kolébce, aby dítě zahubil. Uzřev to sokol, trhl se i udeřil na psa, jako by řekl: „Vstaň, nespi, pomoz dítěti!“ A ihned pes vztyčiv se jal se s sokolem spolu na hada bíti. Ale had velmi toho jistého psa ukusil, že mnoho z něho krve vyšlo okolo vší kolébky po zemi. A až dotud bili se, že vždy vyžlec hada zahubil a kolébku mezi tím tepúce se převrátili. Ale jakž Buoh ráčil, dítěti se nic škodného nestalo. Učiniv to pes, šed k stěně lehl a své rány lízal. Potom brzo přišly ty jisté chovačky. Uzřevše, ano kolébka převrácena a krev okolo kolébky a psa krvavého, mněly, by dítě zahubeno bylo. Neopatřivše, kterak by se stalo, daly se na běh. A když ven vybižechu, paní je střetla i vece jim: „Co činíte, kam chcete?“ Odpověděchu jí: „Ó milá paní, běda nám i tobě! Ten pes, jakož jeho pán miluje, dietě tvé zahubil, a všecka země okolo kolébky ve krvi jest.“ Uslyševši to paní, lekši se k zemi padla plačíci a křičéci: „Běda mně, běda mně, co sobě učiním, zbavena sem svého syna jedinkého!“ V tu chvíli pán její rytíř domóv přijel. A když paní vždy ustavičně křičíše, otázal jí, proč by tak ustavičně velmi plakala. Tedy ona vece: „Ó milý pane, běda nám! Tvój pes milostný našeho syna milého a jedinkého zahubil, a hyn u stěny leží, krve syna našeho se naleptav!“ Ten jistý rytíř to uslyšev ot své ženy, unáhlil se, a všed na sín, uzřev psa svého milostného, an naň skáče, jakož dříve obyčej měl, vytrhl svój meč, jednú ranú jemu hlavu sťal. Učiniv to, k kolébce šel i s svú ženú, chtě věděti, kterak by se stalo. Pozdvih kolébky, uzřev, ano dítěti nic není, ale hada velikého zabitého podlé kolébky najdú. A tak po těch znameních roztíka,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).