Uzřevše, ano kolébka převrácena a krev okolo kolébky a psa krvavého, mněly, by dítě zahubeno bylo. Neopatřivše, kterak by se stalo, daly se na běh. A když ven vybižechu, paní je střetla i vece jim: „Co činíte, kam chcete?“ Odpověděchu jí: „Ó milá paní, běda nám i tobě! Ten pes, jakož jeho pán miluje, dietě tvé zahubil, a všecka země okolo kolébky ve krvi jest.“ Uslyševši to paní, lekši se k zemi padla plačíci a křičéci: „Běda mně, běda mně, co sobě učiním, zbavena sem svého syna jedinkého!“ V tu chvíli pán její rytíř domóv přijel. A když paní vždy ustavičně křičíše, otázal jí, proč by tak ustavičně velmi plakala. Tedy ona vece: „Ó milý pane, běda nám! Tvój pes milostný našeho syna milého a jedinkého zahubil, a hyn u stěny leží, krve syna našeho se naleptav!“ Ten jistý rytíř to uslyšev ot své ženy, unáhlil se, a všed na sín, uzřev psa svého milostného, an naň skáče, jakož dříve obyčej měl, vytrhl svój meč, jednú ranú jemu hlavu sťal. Učiniv to, k kolébce šel i s svú ženú, chtě věděti, kterak by se stalo. Pozdvih kolébky, uzřev, ano dítěti nic není, ale hada velikého zabitého podlé kolébky najdú. A tak po těch znameních roztíka, že by pes, bráně dítěte toho, hada zahubil. Jme se velikým hlasem křičeti, zedrav na sobě rúchu a řka: „Běda mně, že pro řeč ženy své psa milostného bez viny sem zahubil!“ A ihned své kopí na tré přerazil a potom k Božímu hrobu bosú nohú šel a tam v dobrém svój život dokonal.“
Dokonav tu řeč, mistr vece k císařovi: „Slyšel li s’, císaři, kam se ta řeč chýlí?“ I vece císař: „Velmě dobře. Dobrý s’ mi příklad dal, proňž mój syn dnes neumře.“ A tak na každý den každý mistr svú múdrostí od smrti jemu pomohl. A osmý den jal se ten jistý mládenec mluviti, své mistry vyvadil a macechu kázal upáliti.
Najmilejší! Skrze tohoto císaře máme znamenati každého křesťana, jenž má jednoho syna, to jest svú duši najmilejší. Tu má dáti sedmi mudrcóm, to jest sedmeru milosrdenství: lačného nakrmiti, žíznivého napojiti, pocestného v svój duom přijíti, nemocného navštieviti, žalářného utěšiti, mrtvého k hrobu přepraviti, nahého odieti. Ale macecha, to jesti tělo, prosí, aby dítě domóv se vrátilo, nebo tělo vždy proti duši žádá. Ale duše má mlčením, to jest nepřivolením, přemoci s pomocí sedmero milosrdenství, jenž
