ciesaři, máš, ale muže svého nemilovala, nebo dluhu tělesného jí navrátiti nemožíše, kolikrát jest chtěla žena. Ona jest jiného milovala. A když muže doma nebíše, neb po své potřebě jezdíše, ona na každú noc po milovníka svého posláše, aby s ní spal. Straka, když jest to uslyšela, všecko pánu svému pověděla. Muž ji často trestáše. Ona zapřela a řekla jest: „Ty věříš strace své zlořečené.“ I řekl on: „Straka má neumí lháti.“ Stalo se jest, že muž do krajin dalekých jel jest. A ona k milovníku svému poslala jest. A on v noci přišel a řekl jest ku paní: „Straka ta zlořečená obžaluje nás.“ A když skrze sien jdíše, tu kdež straka bíše, straka jeho slyšela jest mluvíce tuto řeč: „Ó milá paní, více než věřiti móžeš, straky se onéno bojíš.“ Odpověděla straka: „Ač tebe nevidím, hlas tvój slyším. Však vždy nespravedlivě činíš, že s ženú pána mého chceš spáti. Věz to, žeť všecko pánu svému povím.“ Ale paní řekla: „Neroď se báti, noci této budem pomštěni nad strakú.“
Od puolnoci paní vstala jest a dievky zavolala a řekla: „Vezměme řebřík a na dóm vstupme.“ I vstúpily sú na tu skrýši, tu kdež straka bíše, díru sobě udělaly a kameníčko malé, písek a vodu, to troje přes celú noc na straku sú metaly až tak, že straka jednak umřela jest. Druhý den přišel jest pán a řekl jest: „Ó strako, kterak jest tobě?“ A ona dí: „Paní tvá opět s jiným spala v jízdu tvú a nikdy sem tak zle se neměla jako tuto noc, nebo jednak sem umřela. Nebo krúpy, sníh a déšť přes celú noc na mě padaly sú, a jednak odpolu sem umřela.“ Paní, když to uslyše, řekla: „Přes celý rok nebylo noci tak tiché jako tato.“ Muž od súsedóv vztázavše, kteříž sú též řekli. Tedy paní řekla muži: „Dosti zjevně rozuměti móžeš, že straka selhala jest.“ Hospodář šel k strace i řekl: „Proč si ty skrze lež ženu mú pohaněla?“ Odpovědě straka: „Ví Bóh, že já lháti neumím.“ „A zdali s’ mi neřekla, že tuto noc krúpy, snieh a dešť byly? Ale súsedé všecko mi jinak řekli.“
A tak straku zabil. Když straku zabil jest, vezřev na vysokost domu i uzřel díru a řebřík. A ihned po tom řebří nahoru jest všel a na střeše sud plný vody a malé kameníčko a písek nalezl jest. A tu ihned poznal své ženy lest a hlasem velikým voláše a řka: „Běda mně, že skrze slovo ženy mú milú straku sem zabil, ješto jest byla mé utěšení!“ A ihned do jiné země jel a víc se k své ženě nevrátil.
O jedné ženě, jenž mínila jiného milovati
Rytíř některaký starý, ale spravedlivý,
