v každý čas jako na knihách dobře se z častého vidění mohlo učiti. I ti jistí mistři každý z nich velmi snažně na každý den ustavičně plných sedm let učichu. A když se bíše VII let dokonalo, mistři mezi sebú jali se mluviti řkúce: „Dobré jest, abychom již učedlníka našeho pokusili, mnoho li umí.“ První z nich vece: „Kterak jeho pokusiti chcem?“ Druhý vece: „Když spáti bude, pod každý roh lože jeho jeden bukový list položme.“ A tak se stalo. Ale když bíše procítil, oči své v strop toho pokoje jistého, v němž odpočíváše, upřel bíše. Uzřevše to mistři, řekli k němu: „Pane, proč tak vzdycháš?“ Odpovědě jim: „Divím se, že nebo roh tohoto pokoje sklonil se jest, a nebo země vyzdvihla se pode mnú jest.“ Uslyševše to mistři, mezi sebú řekli: „Bude li toto dítě živo, něco velikého bude.“
A mezitím rada i páni té říše řekli sú císařovi: „Pane, toliko jednoho syna máš a móž se to státi, že zhyne. Hodné jest, by Tvá Milost oženil se, aby říše dědice neztratila.“ Vece k nim césař: „Poněvadž to tak jest, dievky panny krásné mi pohledajte, ať ji sobě ze ženu vezmu.“ Tedy oni ihned jali se hledati, až i jednoho krále dceru nalezli. A když s ní přebýváše, všechna žalost první ženy od něho odstúpila. A tak u veliké kratochvíli spolu přebýváchu, jediné že císařová plodu mieti nemohla. Z toho velikú žalost na svém srdci mějíše. A když bíše uslyšala, že císař toliko jednoho syna v daleké vlasti mějíše, jala se mysliti, kterak by mohla jeho zahubiti. Stalo se jedné noci, když spolu odpočíváchu, vece císařová: „Pane, prosím tebe, uslyš mne v maléj prozbě.“ Tedy on vece: „Kteréj?“ Tedy ona vece: „Pane milý, dobře víš, že ještě sem nepočela, protož velmě sem zarmúcena. Ale slyším, že jednoho syna v daleké vlasti máš, a toho si sedmi mudrcóm poručil. Prosím tebe, pošli mi poň, ať asi jemu, dokudž Buoh mě nenavštíví, těšiti se budu.“ Císař vece: „Staň se vóle tvá, neb sem jeho dávno neviděl.“
A ihned nazajtří těm jistým mudrcóm psal, aby, jakž brzo listy uzří, ihned syna jeho k němu přivedli, ač chtí jeho milost zachovati a s svými životy ostati. Kdy mistři listy přečtli bíchu, toho večera jali se na hvězdy patřiti, hodné li by bylo podlé přikázaní císařova v tu míru syna jemu dovésti. A tak zjevně viděli, že nepřivedú li jeho, všickni mistři bez hlavy budú; pakli přivedú, ten jistý mládenec zahuben bude. Uzřevše to, velmi sú se zarmútili. A v tu míru tomu jistému mládenci uda se z pokoje vyjíti. Uzřev
