až všecko dědičství své prodal jest. I řekl k synu svému: „Aj, císař má veliký poklad na onéj věži. V noci díru učiníme do věže a zlata vezmeme, což budeme chtieti.“ Oba v noci vstala, díru širokú učinila a do věže oba vešla, a tak veliký poklad vzala, že oba nésti nemohla. Rytíř jako prvé jal se nezřízeně utracovati. Strážný věže, když viděl, že veliký poklad jest otnesen, pověděl císařovi. Tedy císař řekl: „Zdali sem tebe strážného neustavil pokladu mého? Mně o zlatu otpovíš!“
On jest do věže všel a podlé díry kotel naplnil smoly, ač by kto více všel do díry, aby v kotel upadl a vstáti nemohl. Učiniv to, věži zavřel a ven vyšel. Skoro potom rytíř opět počal chud býti; přišed k synu, řekl: „Ó synu, utratil sem všecko a již sem chud.“ I řekl syn: „Poďme do věže jako prvé a zlata v hojnosti vezmem.“ V noci vstali sú a do věže vešli. Otec prvé všel a až do hrdla v kotel upadl a velikým hlasem zvolal jest: „Syne milý, neroď se přiblížiti, nebo utéci nemóžeš.“ A on jemu řekl: „Zajistéť toběť pomohu.“ I řekl otec: „Bože, nedaj, aby kto zvěděl, kteraký sem já. Ihned vyjmi meč svój a setni hlavu mú, a tak ižádný známosti mé nebude mieti, a tak ty i dcery mé ujdú hanby světské.“ A ihned hlavu otci sťal a v někakú jámu vrhl a sestrám svým zvěstoval o smrti otcově. A když sú uslyšely, plakání a vzdychání vypustily sú. Strážný potom do věže všel a tělo člověčí bez hlavy nalezl; divil se jest. Císař řekl: „Toto tělo k ocasóm koňským přivěž a po ulicech vlač až k šibenici. A v kterémž domu pláč a křik uslyšíš, toho domu pán jest tento; a ty všecky vezmi na šibenici oběs.“ Strážný to učinil. A když tak po ulicech vlečen jest, až před dóm jeho přišli sú, dcery jeho, když to viděly, v domu křik veliký vypustily sú řkúce: „Běda nám!“ Syn když uslyšal od sestr křik, sám se sekyrú v ledví potil, že krev velmi tekla jest. Tedy služebníci císařovi, když sú volání uslyšeli, opustivše tělo, v duom sú vešli a příčiny volání tázali sú. Tedy syn dí: „Sestry mé volají, že příhodú těžce sem se v ledví poťal. Poďte a vizte ránu mú!“ Služebníci, když sú ránu viděli, řeči sú věřili. A tak oklamáni vyšli sú a tělo rytířovo na šibenici oběsili sú.
O strace a nevěrné ženě
Bohatec některaký bíše v městě římském, kterýžto mějíše straku, ješto dobře mluvíše to, což jest slyšela a viděla. Ten mějíše ženu mladú, jako ty,
