ví, že v našem tovařiství až do této chvíle dobře mluvil. Ale proč by nyní nemluvil, toť Buoh ví dobře, jemuž všecko svědomo jest. O druhém, totiž o císařové, to Buoh ví, že těch plných sedm let, což s námi přebýval, nic sme takového naň neviděli. Ale, milý pane, jedno zajisté chci pověděti. Zahubíš li svého syna jediného pro řeč své ženy, hóřeť se přihodí, nežli onomu rytíři, jenž vyželce svého příliš milého pro slovo ženy své zahubil, jehož potom mnoho s hrozným pláčem želel.“ Císař vece: „Pověz mi to, kerak se to stalo!“ Mistr vece: „Nebuduť praviti. Neb dříve, nežli bych dokonal, mládenec mohl by odpraven býti a ten příklad za nic by nestál. Ale chceš li, ať praviti budu, kaž syna svého zase navrátiti a do žaláře až do zajtří vsaditi.“ A ihned když se to stalo, ten jistý mistr jal se praviti a řka:
„Bíše některaký rytíř udatný, jenž jednoho syna mějíše jako Tvá Milost. A tak jej velmě miloval, až jemu tři chovačky zjednal bíše: prvá aby jeho krmila, druhá aby jej myla, třetí aby jej povíjala. K tomu také mějíše jednoho vyželce a jednoho sokola, jenž také je velmě milováše. Ale ten jistý vyžlec takú moc do sebe mějíše, že když kterú zvěř uhonil, bez škody ji držal, až i jeho pán přišel. Druhé, když pán jeho měl kam na vojnu jeti a měl pobití obdržeti, tedy ten jistý vyžlec před svým pánem, když chtěl na kóň vsésti, učinil tři a nebo čtyři skoky na znamení, že pánu jeho dobře se zvede. Pakli by mělo se jemu zle zvésti, tedy ten jistý vyžlec, když pán jeho chtěl na kóň vsésti, chopě se ocasu koňského, jal se výti. A tak ten jistý rytíř skrze tě dvě znamení věděl, kdy má na vojnu jeti a kdy nic. Stalo se, že ten jistý rytíř jel k turnaj, ostaviv toho vyželce doma. Potom v jeden čas přihodilo se, že ony tři chovačky z domu vyšly a dítěte samého na sieni nechaly, a toho jistého vyželce podlé kolébky ležíce, odešly; a sokol na bidle sedíše. V tu chvíli vyšed had na sien a upřímo chtíše k kolébce, aby dítě zahubil. Uzřev to sokol, trhl se i udeřil na psa, jako by řekl: „Vstaň, nespi, pomoz dítěti!“ A ihned pes vztyčiv se jal se s sokolem spolu na hada bíti. Ale had velmi toho jistého psa ukusil, že mnoho z něho krve vyšlo okolo vší kolébky po zemi. A až dotud bili se, že vždy vyžlec hada zahubil a kolébku mezi tím tepúce se převrátili. Ale jakž Buoh ráčil, dítěti se nic škodného nestalo. Učiniv to pes, šed k stěně lehl a své rány lízal. Potom brzo přišly ty jisté chovačky.
