ukazováše řkúc: „Aj, kterak rozkošné tělo a tobě sem je zachovala.“ Ale on vždy od ní se trháše a ižádným znamením jí své milosti k její libosti neukáza. To ona uzřevši, dcku jemu davši, vece: „Nechceš li se mnú mluviti, ale piš mi a zjev svú vóli.“ Tedy on jal se psáti a řka: „Buoh toho nedaj, paní milá, bych štěpnici otce svého porušil a shřešil, i upadl bych v zlořečenství otcovo. Protož potom nikdy mne k takovému skutku nepopuzuj.“ Vzevši ona to jisté písmo, jala se jeho čísti a zuby kúsati. A rúcho své až do pasu roztrhla a tvář svú nehty až do krve zedrala a všecky rúchy i s čepcem s své hlavy smetala a jala se křičeti a řkúc: „Pomozte mi pro Buoh, dokadž mne tento diábel nepodáví!“
Uslyšev císař, nebo na sieni bíše, křik, k císařové prudkým během vnide do komory a čeled jeho po něm. I vece k ní císař: „Milá, coť jest?“ Tedy ona vece: „Milý pane, smiluj se nade mnú a zbav mě tohoto diábla; neboť není tvój syn, když mě k hříchu ze vší své síly chtěl připraviti. A že sem jemu povoliti nechtěla, násilím mě podáviti chtěl.“ A ukázala jemu rúcho i tvář. Uzřev to císař, rozhněval se, kázal jej svým služebníkóm ihned odpraviti. Vecechu k němu knížata: „Pane, toliko jediného syna máš. Nebylo by dobré, by jej tak snadně odpravil, dokudž prvé neodsúdíš, aby neřekli: Aj, král bez súdu v svéj náhlosti jedinkého syna svého kázal zahubiti.“ Uslyšev to, kázal jej v žalář vsaditi a nazajtří kázal před sebú súd osaditi. A tak se stalo, že nazajtří ten jistý mládenec súzen byl i otsúzen. A když na popravu s trubači podlé vlaského obyčeje veden bíše, aj, veliký křik od lidu stal se: „Buď toho Bohu žel, že jedinkého syna císařova na smrt vedú!“ A když jej tak vedíchu, aj, první mistr proti němu jdíše. Uzřev jej mládenec, hlavy jemu poklonil, jako by řekl: „Pomni na mě, když před otce mého přijdeš. Ej, toť mě na popravu vedú.“ Uzřev jej ten jistý mistr, vece k němu, jenž jej vedíše: „Nekvapte s ním; naději se s boží pomocí, že jej dnes od smrti zprostím.“ Vecechu všickni: „Ó milý mistře, pospěš a zprosť od smrti učedlníka svého.“ Přišed ten mistr před císaře, poklekl, pozdravil jeho. Vece jemu císař: „Zda sem já tobě i tvým tovařišóm svého syna dal, an mluvil, a již něm jest. A nadto ještě huoře se stalo, že on mú ženu podáviti chtěl. Protož má dnes umřéti, a vy všickni zlú smrtí máte sníti.“ I vece mistr: „Ku prvnímu odpoviedám: To Buoh
