pannu mladú a pěknú za ženu pojal. Stalo se jest, že tři léta spolu byli a nižádného plodu neměli. Tedy jeden den stalo se, když tato mladá paní do kostela šla jest, mátě její ji potkala a řekla jí: „Ó milá dci, kterakť jest tobě?“ A ona odpovědě: „Zle. Tolikéž by mi se líbilo podlé špalku spáti nebo ležeti jako podlé muže mého; neb ižádného veselí nemám ot něho; a protož jiného chci milovati.“ I dí jí mátě: „Ó milá dci, já i otec tvój dlúhé [časy]text doplněný editorem[74]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU sme spolu byli, a nikdy takého bláznovství sem se nedopustila.“ A dci odpovědě: „Nebyl jest div, neb sta byla oba mláda. Ale jiné jest o muži mém, že jest starý, studený a nemocný.“ Odpovědě mátě: „Pověz mi, koho chceš milovati?“ Ona odpovědě: „Zajisté kněze tohoto města, neb tajemství mého zjeviti nesmí. Ale když bych jiného milovala, ten by tovařišóm pověděl, a tak že by mi se posmívali. A protož chci kněze milovati.“ Odpovědě jí mátě: „Poslúchaj rady mé. Staříť sú velmě ukrutní, když se hněvati počnú. Pokus muže svého najprvé; bude liť to moci projíti, kněze miluj.“ A ona odpovědě: „Pro tě to chci učiniti. Ale rci mi, na čem jeho pokusím?“ A ona odpovědě: „Dřevo, kteréž on vnově štěpoval: podrub je a v oheň vlož.“ A dci dí: „Já to chci učiniti.“
Potom rytíř na lov jel. Paní řekla zahradníkovi: „Aj, pán mój, když přijede, bude studen. Poďme do zahrady a někaké dřevo setni a oheň učiň, aby se pán mój mohl zhřéti.“ Zahradník sekyru vzel, i zde i onde hledaje v zahradě. Nakrátce ona sekyru vzela a dřevo srúbila a v oheň vrhla. Druhý den opět ji mátě její potkala; i dí k mateři: „Ó milá matko, milovati chci kněze, učinilať sem, jakož s’ mi kázala.“ I dí mátě: „Ó dci milá! Ještě pro lásku otce tvého jednú jeho pokus!“ A ona opět odpovie: „Na čem jeho mám pokusiti?“ A ona odpovědě: „Malého psíka má, kteréhož velmi miluje; toho jemu zabí, a budeš li pak ujíti moci, tedy kněze miluj.“ Když se noc přiblíži a lože zlatohlavem a hedvábím okrášleno bíše, tedy psík do komory vjide a na lože vskoči, jakož jest byl přivykl. Paní jeho za nohy zadní vzela a o stěnu jím udeřila, až i umřel. Rytíř to uzřev, řekl jest: „Ó nešlechetná ženo, proč s’ psíka přede mnú zabila?“ A ona odpoví: „Dobře vidíš, že lože naše jest z drahého rúcha okrášleno, psík z bláta přišel a rúcho naše zblátil.“ A ona počala plakati. Rytíř řekl jí: „Plakání přestaň, toběť nyní odpúštím.“ Třetí
