Najmilejší! Rytíř tento móž řečen býti Adam, první člověk, jenž poklad ztratil, to jest ráj, z něhož vyhnán byl. Sluha jeho móž řečeno býti všecko pokolení lidské, jenž od něho pošlo. Adam hledal pokladu a nenalezl, dokudž Kristus svú smrtí nás s Bohem Otcem nesmieřil. Adam svému pacholku, to jest lidskému všemu pokolení, pravú nohu uťal, když pro jeho hřích všickni z života v hřích upadli. Protož pravá noha, to jest nesmrtedlnost, od nás jest odjata skrze jeho hřích. Pústeník jest cérkev svatá bojovná, kterážto hříšného skrze svatý křest přijímá a dobrými skutky krmí. Ale chudý nalezl ty peníze a ten poklad ztracený, to jest náš Pán Ježíš Kristus, jenž se chudě narodil, nalezl nám ráj, otevřel svú svatú krví a mezi nás dělí, tak jakož na kom vidí, ne pro naši zásluhu, ale podlé svého milosrdenství.
Velmě pěkná o několika osobách etc.cizojazyčný text
Domicianus v Římě kralováše múdrý velmi, jenž mějíše krásnú ženu a velmi ji milováše. Stalo se, že císařová počela a krásného syna porodila, jemuž jméno dachu Dioklecianus. A když to jisté dítě v sedmi letech bíše, mátě toho jistého dítěte až na smrt roznemóže se. Uzřevši, že jí nelze dlúho živu býti, césaře k sobě zavolati kázala i vece jemu: „Pane, z této nemoci, věz, jáť nevstanu. Protož za jednu prozbu prosím, aby mě milostivě uslyšal, dříve než umru.“ Vece císař: „Pros, zač chceš, hotov sem vše naplniti.“ Ona vece: „Dobře to vím, že po mé smrti jinú ženu pojmeš. I prosím, když se to stane, aby ta jistá žena nad mým synem moci neměla, ale aby někde jinde od ní daleko chován byl.“ Odpovědě císař: „Staň se vóle tvá.“ A ihned duši pustila.
Císař potom dlúhý čas její smrti plakáše a ženy pojíti nechtíše. Až tak dlúho jednú v noci mysléše sám v sobě o svém synu, by jej na učení dal. Vstav ráno, kázal své rady zavolati a s nimi se pilně raditi, kam by svého syna najmilejšího na učení dal. Tedy oni vecechu: „Pane, v Římě sedm mudrcuov jest, jenž svú múdrostí všecky mudrce tohoto světa předešli. Buď jeden z nich nebo všickni zavolán a tomu nebo těm syna svého na učení daj.“ Císař to uslyšev, ihned po ty mudrce poslal, aby ihned beze všeho meškání k němu přišli. A když před císařem byli, císař jim vece: „Víte li, proč sem po vás poslal?“ Tedy oni vecechu: „Pane, nevíme.“ Císař vece: „Toliko jediného syna mám, jakož vám to dobře svědomo jest, jehož vám
