raduješ se, jako by víc králem měl býti. A proto mám za to, že si přirozený blázen, i dalť sem jabko podlé přikázaní otce mého.“ Vece král: „Požehnaná hodina ta buď, v nížto si ke mně přišel a toto jabko dal, nebo mi stane za všeckno království mé!“ A ihned potom víc toho léta, dokudž kraloval, na každý den zlato i stříbro, obilé, víno i olej i jinú špíži na tu púšť slal, jako by měl tam za tři sta let s svú se vší čeledí potřebu mieti. A když se rok dokonal a on ze všeho vyveden byl i obnažen, potom poslán na púšť, kdežto plnú potřebu nalezl až do své smrti.
Najmilejší! Tento král jest Otec nebeský. Ale Syn jeho jediný jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž dává zlaté jablko. Znamenává okrúhlý svět, kterýž dává Buoh najvětšímu bláznu, to jest člověku. Nebo mezi zvířaty není větčího blázna nežli člověk, jakož David dí: „Člověk, když ve cti bíše, nechtil rozuměti: přirovnán jest hovadóm nemúdrým, a roven jim učiněn jest.“ Ale králem že bývá volen, to jest proto, aby zpravoval své tělo i svú duši. A ví to každý, že více nemá kralovati, jedno do roka, to jest malý čásek a krátký proti věčnosti. A nadto neví, by mohl živ býti netoliko do roka, ale za jednu hodinu. A však věda to každý člověk, nikdyž nepřestane pracovati ve dne i v noci o zemských věcech, a vždy přikládá hřích k hříchu, a nepomní na to, že když umře, všeho toho bude zbaven, což nachoval, a náh se do země vrátí. Protož každý z nás učiň, jako tento král učinil: ač Pán Buoh komu z nás zlatého jablka popřeje, to jest zboží tohoto světa, posílaj před sebú, dávaje almužny podlé rady Jezukristovy: „Čiňte sobě přátely ze zlého zboží, abyšte, když by neměli, přijali vás do věčných příbytkóv.“ Nebo jakožto voda přihašuje oheň, takéž almužna stojí proti hříchuom. A blahoslavení milosrdní, nebo ti milosrdenství dojdú, to jest v nebeském království.
Bieše některaké město podlé moře, jenž ot hovad jedovatých mnoho přékazy mějíše. Mezi jinými hovady bíše drak velmi ukrutný, jenž na každý den do města přišel, a ti jistí měštěné na každý den jedno zvíře a neb dobytče musili jemu dáti k jeho snědku. A mezi tím radili se v té tesknosti, kterak by mohli své město od jedovatých hovad a zvláště od toho draka vysvoboditi, až tak
