když umřéti měl, zavolal svého syna a řekl jemu: „Milý synu mój! Jedno jablko zlaté mám velmě drahé a tobě je dávám pod takú úmluvú, aby ihned po mé smrti jel v jízdu po mnohých království, po hradích i po městech, a kdež najvětčího blázna najdeš, daj jemu to zlaté jablko.“ Uslyšev tu řeč královic mladý, slíbil otci svú víru i čest, že to chce rád učiniti.
Po maléj chvíli král svú duši pustil a syn se v jízdu vypravil. Vypraviv se jal se jezditi po mnohých krajinách, hradích i městech. Naposledy přijel do jednoho království, v němžto vnově krále volili bíchu s velikú slavností. On uzřev to, je se tázati, který by obyčej měli v tom volení, dědice li po smrti otcově čili jiného. Odpověděli jemu řkúce: „Obyčej tohoto království jest, že na každé léto krále zemené sobě volé, koho chtí, a ten má moc plnú rozkazovati jim, jakž ráčí, a oni jeho mají ve všem poslúchati jakožto mocného krále. Ale když se tak rok skoná, oblúpí jeho ze všeho zboží i cti jeho zbaví a naha čistova niti na púšť pošlí, kdežto zimú a hladem má hanebně umřéti.“
Uslyšev to královic, uzřel krále vnově voleného, an velmi vesel a směje se. Jal se v svém srdci mysliti a řka: „Byl sem v mnohých krajinách a královstvích, nikdež sem neviděl tak přirozeného blázna jako tohoto krále; tomu dobře budu moci toto jablko dáti.“ A přistúpiv k králi vece: „Žádný králi! Otec mój, dříve nežli s tohoto světa sšel, přikázal mi, abych toto zlaté jablko tobě dal.“ I poda jeho králi. I vece král: „Milý, pověz mi toho příčinu, že mi kázal toto jablko dáti, když sem jeho neznal, ani on mne, ani sem jemu toho zaslúžil?“ Vece královic: „Pane i králi, rač věděti, že tobě jeho zvláště i zjevně nedal, ale přikázal mi, kde bych na všem světě nalezl najvětšího blázna, tomu abych jablko dal. A již jest tomu drahná chvíle, jakž jezdím po rozličných krajinách, hradích i městech, a mnoho sem bláznóv viděl, ale tak přirozeného blázna nikdež sem neviděl, jako ty si. A protož z přikázaní otce mého dal sem tobě to jablko.“ Vece král: „Milý, pověz mi, proč ty mě tak za přirozeného blázna máš?“ Odpovědě jemu královic: „Kterak móž větčí bláznovství býti, nežli když ty víš, jakž se rok dokoná, že máš ze všeho vysazen býti a obnažen, a k tomu na púšť poslán máš býti a tam hanebně umřéti? A přesto ty, dobře věda to, přijal s’ toto království,
