Protož opatř svú věc jinak, neb od krále nic nebudeš mieti.“
Najmilejší! Tento král jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž taký zákon vydal, aby každý slepý z královy komory na svú potřebu sto šilinkóv měl, to jest každý člověk, jenž poražen jest nemocí, chudobú nebo protivenstvím a míle trpí. Sto šilinkóv, to jest: věčný život má od Pána Buoha, věčného krále, mieti, jakož svatý Jakub dí: „Blažený muž jest, jenž trpí protivenství i jiná pokušení; nebo když pokúšen bude a setrvá, přijme korunu věčného života.“ Ale tovařiší, jenž do krčmy vedú, jsú zlé tovařistvo, jimž krčmář, to jest ďábel, víno, to jest zboží a rozkoš tohoto světa, šenkuje. Tací pitelové a ztrávníci ďáblovi oslepeni bývají hříchem a svú zlú libostí, že Boha nemohú viděti ani mrzkosti hřícha, a proto v své slepotě ostanú pravým súdem božím, leč Pán Buoh z své veliké dobroty ďáblu z hrdla je vytrhne, jako svatú Maří Majdalenu a lotra na kříži, Matěje na cle a mnoho jiných.
O jednom bláznu
Burelianus když kraloval v Římě mocný velmě, ten mějíše jednoho syna, jehož velmě milováše. Tedy když umřéti měl, zavolal svého syna a řekl jemu: „Milý synu mój! Jedno jablko zlaté mám velmě drahé a tobě je dávám pod takú úmluvú, aby ihned po mé smrti jel v jízdu po mnohých království, po hradích i po městech, a kdež najvětčího blázna najdeš, daj jemu to zlaté jablko.“ Uslyšev tu řeč královic mladý, slíbil otci svú víru i čest, že to chce rád učiniti.
Po maléj chvíli král svú duši pustil a syn se v jízdu vypravil. Vypraviv se jal se jezditi po mnohých krajinách, hradích i městech. Naposledy přijel do jednoho království, v němžto vnově krále volili bíchu s velikú slavností. On uzřev to, je se tázati, který by obyčej měli v tom volení, dědice li po smrti otcově čili jiného. Odpověděli jemu řkúce: „Obyčej tohoto království jest, že na každé léto krále zemené sobě volé, koho chtí, a ten má moc plnú rozkazovati jim, jakž ráčí, a oni jeho mají ve všem poslúchati jakožto mocného krále. Ale když se tak rok skoná, oblúpí jeho ze všeho zboží i cti jeho zbaví a naha čistova niti na púšť pošlí, kdežto zimú a hladem má hanebně umřéti.“
Uslyšev to královic, uzřel krále vnově voleného, an velmi vesel a směje se. Jal se v svém srdci mysliti a řka: „Byl sem
