v mnohých krajinách a královstvích, nikdež sem neviděl tak přirozeného blázna jako tohoto krále; tomu dobře budu moci toto jablko dáti.“ A přistúpiv k králi vece: „Žádný králi! Otec mój, dříve nežli s tohoto světa sšel, přikázal mi, abych toto zlaté jablko tobě dal.“ I poda jeho králi. I vece král: „Milý, pověz mi toho příčinu, že mi kázal toto jablko dáti, když sem jeho neznal, ani on mne, ani sem jemu toho zaslúžil?“ Vece královic: „Pane i králi, rač věděti, že tobě jeho zvláště i zjevně nedal, ale přikázal mi, kde bych na všem světě nalezl najvětšího blázna, tomu abych jablko dal. A již jest tomu drahná chvíle, jakž jezdím po rozličných krajinách, hradích i městech, a mnoho sem bláznóv viděl, ale tak přirozeného blázna nikdež sem neviděl, jako ty si. A protož z přikázaní otce mého dal sem tobě to jablko.“ Vece král: „Milý, pověz mi, proč ty mě tak za přirozeného blázna máš?“ Odpovědě jemu královic: „Kterak móž větčí bláznovství býti, nežli když ty víš, jakž se rok dokoná, že máš ze všeho vysazen býti a obnažen, a k tomu na púšť poslán máš býti a tam hanebně umřéti? A přesto ty, dobře věda to, přijal s’ toto království, raduješ se, jako by víc králem měl býti. A proto mám za to, že si přirozený blázen, i dalť sem jabko podlé přikázaní otce mého.“ Vece král: „Požehnaná hodina ta buď, v nížto si ke mně přišel a toto jabko dal, nebo mi stane za všeckno království mé!“ A ihned potom víc toho léta, dokudž kraloval, na každý den zlato i stříbro, obilé, víno i olej i jinú špíži na tu púšť slal, jako by měl tam za tři sta let s svú se vší čeledí potřebu mieti. A když se rok dokonal a on ze všeho vyveden byl i obnažen, potom poslán na púšť, kdežto plnú potřebu nalezl až do své smrti.
Najmilejší! Tento král jest Otec nebeský. Ale Syn jeho jediný jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž dává zlaté jablko. Znamenává okrúhlý svět, kterýž dává Buoh najvětšímu bláznu, to jest člověku. Nebo mezi zvířaty není větčího blázna nežli člověk, jakož David dí: „Člověk, když ve cti bíše, nechtil rozuměti: přirovnán jest hovadóm nemúdrým, a roven jim učiněn jest.“ Ale králem že bývá volen, to jest proto, aby zpravoval své tělo i svú duši. A ví to každý, že více nemá kralovati, jedno do roka, to jest malý čásek a krátký
