to, že náš milý pan král, velmi nás ctil, ale sám smuten jest a nevíme, proč jest to. Prosíme tebe, zvěz na Jeho Milosti, proč jest smuten. Bylo li by, že by kto z nás Jeho Milosti něco nelibého učinil, hotovi sme všickni i každý z nás Jeho Milosti odbyti podlé jeho vóle.“
Uslyšav tu řeč bratr králóv, přišed k králi i jal se jeho tázati, proč by tak velmě v takém kvasu smuten byl. Vece jemu král: „Milý bratře, až Buoh dá, zajtra v prvú hodinu dámť odpověd tobě.“
Tedy nazajtří král, když dnělo, poslal dva trubače a řekl jim: „Přikazuji vám pod milostí, abyšte ihned šli před dveře bratra mého a trúbili.“ Oni odšedše, jali se trúbiti, tak jakž jim král přikázal. Uslyševše dvořené královy trubače, ihned šedše tam, bratra králova ihned v černé rúcho oblekli a před krále přivedli, postavivše okolo něho čtyři muže oděné s nahými mečmi, jednoho na pravici, druhého na levici, třetího napřed a čtvrtého nazad.
A když se to stalo, vece k němu král: „Bratře, buď vesel!“ Odpovědě bratr: „Ó milý pane, kterak mohu vesel býti, maje tolikú hrózu okolo sebe se všech strán?“ Vece k němu král: „Ty se bojíš čtyř mečóv, a nemóžeš vesel býti. A mně si za zlé měl, že sem já smuten byl, maje okolo sebe netoliko čtyři, ale i tisíc a ještě více.“
Najmilejší! Tento král móž řečen býti každý dobrý křesťan, jenž má kralovati nad svými smysly. Trubači sú smrt tělesná a súdný den. Ti na každý den mají trúbiti nám přede dveřmi srdce našeho, jako sú trúbili svatému Jeronymovi, jako sám praví: „Jím li, pím li, nebo co koli jiného činím, zdá mi se, že vždy v uších mých zní trúba ta, to jest hlas anjelský, když křiknú: Vstaňte, mrtví, k súdu poďte!“ Také máme se obléci v černé rúcho, to jest složíce všecky chlipnosti tělesné i rozkoši tohoto světa, mysliti máme na smrt, že vždy umřéti máme, ale nevíme kdy, ráno li, večer li, dnes li, čili zajtra. Nebo nic není jistčího smrti a nic nejistčího nežli hodina smrti, najvíce proto, neb nevíme, hodni li sme milosti boží čili nenávisti boží. Také máš pomnieti a mieti čtyři katy na paměti, to jest pekelnú horkost, studenost a červ věčný, a najvíc máš se lekati strachu ďábelského a prositi milého Boha s Davidem, aby tě ráčil jeho zbaviti, řka: „Hospodine, od strachu nepřítele vydři duši mú.“ Protož bratr tvój, to jest tělesnost tvá, bude li tebe tázati, proč si tak smuten na duši, všecky tyto hruozy jemu před očima postav, a tak bezpečně na
