kterýžto mohla bych to učiniti, za košili dosti dlúhú i širokú jemu slibuji.“ Posel uslyšev tu řeč, vrátil se k císařovi a jemu to odpověděl, co tej jisté panně vzkázal. Tedy císař nepomeškav, sud k tomu jí hodný poslal, ale ta jistá panna, vzevši ten jistý sud, z tak malého plátna v tom jistém sudě košili císařovi hodnú, dlúhú i širokú udělala. A ihned ji sobě za ženu císař s velikú radostí pojal i korunoval.
Najmilejší! Tento císař jest Pán náš Ježíš Kristus, mocný i bohatý, múdrý i krásný nade všecko stvoření. Ale panna krásná z pokolení králového jest Panna Maria, matka Boha i člověka, jenž byla krásna a múdra a nadto milosti plna; k níž král nad králi posla svého poslal, Gabriele archanjela, jenž jí od něho pozdravil řka: „Zdráva, milosti plná!“ Plátno poslané jest milost duchovní; má dlúhost a širokost na tři palce, tři vlastnosti Trojice svaté: moc Boha Otce, múdrost Boha Syna, dobrota Ducha svatého. Ale sud, v němž ta jistá košile jest dokonána, totižto tělesenství našeho milého Pána Jezukrista zastínění, v němžto jako v sudu jest ta košile dokonána. Uzřev to Otec nebeský, vzem ji k sobě, v království nebeském ji korunoval, kdežto svého milého Syna za nás prosí a on svého milého Otce. Protož kdež jest toliko prozb, nesnadně bude oslyšán, ktož za podobnú věc prositi bude.
O jedné paní a rytíři
Když Pompejus v Římě kralováše, v jeho říši bíše některaká paní příliš krásná a všem velmě milá. A podlé té jisté paní v súsedství bíše některaký rytíř, také krásný i všem milý, jenž tu jistú paní často navštěvováše. Přihodilo se jednoho dne, že ta jistá paní sokola na své ruce nesíše. Uzřev to ten jistý rytíř, velmě divně i snažně jal se prositi, aby jemu toho sokola puojčila. Tedy ona vece: „Sokola tobě puojčím, ale hlédaj, by se jemu neukojil, mne nezapomenul.“ Odpovědě rytíř: „Ó milá paní, Buoh toho nedej, bych to učinil, ale více mám Tvú Milost milovati nežli dříve a častěji u Tvé Milosti bývati.“ Po tej řeči paní jemu sokol dala. On odjev, tak velmi sokola zamiloval a jemu se okojil, často s ním honě, že paní dlúho nenavštívil a jie zapomenul. Ale srozuměvši paní tomu, častokrát poň sláše, a on na to nic se neobrátil. Naposledy poslala jemu list, velmi jeho
