skrze Jonatu, to jest skrze smrt, jej konečně zahubí a kuchařovi jej káže dáti, to jest ďáblovi, aby jej pekl na věky, v ohni uvařil. Potom v súdný den Pán Bóh bude se ptáti na srdce člověčí, to jest na duši. Tedy ďábel odpoví, že duše není. Nebo by duši měl, tedy by nikdy přikázaní božího nepřestúpil. A s tím ďábel na věky duši pozřel. A ten jistý vepř jest každý člověk, jenž v boží zahradě, to jest v svém stavu, mnoho přeškodí a zhřeší po svém křstu.
Antonius v Římě kralováše, jenž tři moci do sebe mějíše: najprvé že měl sílu v tu chvíli nade všecky lidi, druhé že měl zboží a múdrost nade všecky, třetí krásu a vzróst. Ale ženy dlúho nejmějíše. Naposledy přátelé jeho i jiná knížata i páni radili jemu řkúce: „Pane, dobréť jest, aby sobě ženu pojal a s ní dietky měl.“ Tedy on uslyšev jich radu i vece k nim: „Moji milí i moji věrnie! Víte dobře, žeť sem velmi bohatý a velmi mocný; zboží více nepotřebuji. Protož jeďtež po rozličných královstvích a krajinách a mně krásnú, múdrú i urozenú dievku najděte. A najdete li kterú takovú s těmito třmi dary, jako sem řekl, totižto aby byla krásna, k tomu urozena, třetí aby byla múdra, ač by i chuda byla, proto chci ji sobě za ženu mieti.“
Uslyševše to oni, ihned se rozjeli po rozličných vlastech, až i nalezli v jednom městě jednu panu krásnú a múdrú i urozenú, ale chudú. A jakž brzo nalezli, ihned císařovi věděti dali. Ale císař, chtě její múdrosti zkusiti, zavolav k sobě posla, vece jemu: „Aj, teď tobě dávám kus plátna lněného, dlúhý na tři palce a široký na tolikež palcóv; jediž k té jisté dievce. A když tam přijedeš, pozdravě jí ode mne, dajž jí toto plátno, ať by mi z své múdrosti košili udělala, hodnú na mój život z tohoto jistého plátna. A učiní li to, chci ji sobě za ženu pojíti.“
Posel nic nemeškaje, k té jisté panně jel a jí od císaře pozdraviv i vece: „Dělaj toť plátno, jenž jest vzdéli i na šíř na tři palce. Učiníš li z něho košili hodnú císařovu životu, chceť tě sobě za ženu vzéti.“ Tedy ona vece: „Kterak to móž býti? Poněvadž není delší ani širší, jedno na tři palce, není to podobné, by z toho mohla košile hodná císařovi býti. A přesto, pošle li mi sud takový, v němžto a skrze
