tebú za celú hodinu.“ A tak se stalo. Ale když krásné panny a paní před císaře přivedeny byly, z těch najkrašší čtyři vybrány sú a jiné domóv poslány. Tedy maléř jal se barvú červenú malovati obrazu, a kteráž z těch čtyř měla oči jasněj’ i jiné údy zpósobenější, podlé jich zpósobu obraz namaloval; a tak tím během ten jistý obraz dokonal. Přišed césař, uzřev ten jistý obraz, vece: „Ó Florentino, Florentino, nikdy sem tvé krásy neviděl v tomto životě! Div není, že jich tak mnoho pro tvú milost zahynulo. Ó Florentino, Florentino, by živa byla, dnes nade všecky by tohoto maléře milovala, jenž tě v také kráse namaloval, že všickni na tvój obraz žádají hleděti.“
Najmilejší! Císař tento jest Buoh, Otec nebeský. Ale Florentina, ta krásná paní, znamenává duši každého člověka, k obrazu božímu stvořená, jenž jest obležena skrze tři krále, totižto skrze ďábla, skrze svět, skrze tělo pro hřích prvého člověka, a od každého jest porušena, totižto hříchem zmámena. Protož mnoho jich zahynulo, nebo všickni před božím vzkříšením do pekla a do předpeklé vstupovali. Uzřevše to starší, páni i knížata, svaté patriarchy i proroci, jali se k Bohu volati řkúce: „Ó, by nebe zbořil a sstúpil!“ a mnoho jiných řečí o narození božím, žádajíce, aby se ráčil naroditi a svój lid ráčil vykúpiti od smrti. Ale pohříchu, před narozením božím umřela jest Florentina, totižto duše. Protož maléři svoláni sú, totižto anjelé i všecka říše nebeská, aby ten obraz obnovili. Jenž se vymluvili, nebo ižádný mezi anjely i mezi lidmi není nalezen, jenž by uměl anebo ten jistý obraz obnoviti mohl, totižto duši k nevinnosti navrátiti mohl, jedno ten maléř, jenž jest s hory sstúpil, to jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž s nebe stúpil, aby ten jistý obraz obnovil, a to červenú barvú, to jest svú smrtí a svatú krví. Ten maléř, to jest Pán náš Ježíš Kristus, vybral sobě čtyři ženy najkrašší, totižto čtvero duostojenství oslavné duši: křepkost, nesmrtedlnost, jasnost, prorazivost nebo próchodnost nebo hbitost. Nebo že dal být duši s kamením, rósti s štěpy, býti s hovady, rozuměti s anjely, a tak obraz, totižto duše člověčí, jest obraz obnovený. A tak císař, totižto Buoh Otec, takto vece: „Ó Florentino, totižto duše každého člověka, velmi máš toho maléře milovati, totižto
