křstu tvrdě slíbil držeti, a všech pych ďábelských odřekl se, potom složí rúcho, totižto jiné cnosti duše, a tak náh a bídný v marnosti světské vstupuje. Ale co má učiniti? Zajisté do domu rytíře svého jíti, totižto k rozumu svému se navrátiti, jehož rozum tepe, když jemu praví, aby se nejmenoval císařem, totižto křesťanem. Nebo jméno křesťanské zlými skutky potratil. Co má více učiniti? Má k svému vejvodě jíti, to jesti k svému svědomí, jenž proti němu velmě repce i v žalář vsází a vnitřním súžením, i tepe srdečným zkrúšeným až do krve, to jest, až i hřích vynde. Také má jíti ku pústeníkovi, totižto k zpovědi, a zpoviedati se věrně všech svých hříchóv i běhóv, co se jich jest dopustil z úmysla nebo z křehkosti, a pokání na se přijíti a to držeti až do konce. A hihned Buoh i všickni světí známost jeho s velikú radostí budú mieti a v své tovařistvo jej přijmú. Té radosti rač nám etc.cizojazyčný text
O jednom synu
Hanibal tak řečený král mnoho let kraloval, a k tomu mějíše jedinú dcerku, a tu příliš milováše. Stalo se mezitím, že v jeden den událo se jemu s svými rytíři i s jinú velikú čeledí jeti na lov. A když honili, vstala mhla hustá v temném lese, že jeden druhého nemožíše dobře viděti, a tak že césař se tím odrazil od říše i ode vší své čeledi, běže po jednom jelenu. A když se zase vrátil, ani rytířóv ani jiné čeledi nenalezl. Nebo oni jeho hledáchu s jedné strany, a on jich s druhé. Ale když tak sám jezdíše, noc se přiblížila, jal se po lese blúditi a nevěda se kam díti. A tak v té noci temné blúdíše s velikú teskností, uzřev zdaleka světlo, jal se koně bósti a naděje se, by tu mohl lidi nalézti. A když tak dlúho jezdíše, nalezl dóm v lese, a přijev k němu, jal se tlúci a prose, aby jeho pro Buoh schovali. Tedy lovčí, hospodář toho domu, nepoznal jeho, i tázal, kto by byl a kam miení, a kterak se jest v lese opozdil. Tedy král odpovědě: „Já sem sprostný člověk a náhodú sem zablúdil na cestě a zatím mě noc zapadla, že sem se již nevěděl, kam díti, až sem i sem přijel. Protož prosím tebe, schovaj mne této noci.“ Tedy lovčí vece: „Vjeď sem ve jmě boží, a to, což mám, rád toho udělím.“ A tak že vjel do toho domu, a hospodář vzev od něho kóň postavil i naklidil. Ihned stůl připravil dosti podobně z toho, což měl, jeho odbyl, kromě vína, neb toho neměl. A když tak
