vejvodě, že sem já césař Jovinian, a rúcho sem náhodú ztratil, a protož sem k němu přišel, aby mi z této núze pomohl.“ Vrátný, přišed před svého pána, je se praviti, že by některaký nahý byl před vraty, jenž praví o sobě, by byl césař Jovinian, a prosí, abych jej sem pustil. Vslyšev to vejvoda, vece: „Brzo jej přiveď sem, abychom jej viděli, kto jest.“ Vrátný sšed přivedl jej před vejvodu. Ale vejvoda, v ničemž jeho nepoznav, vece jemu: „Kto si ty?“ Tedy on vece: „Já sem césař Jovinian, a tě sem tímto vévodú učinil a zvláštní mú radú.“ Vece vévoda: „Blázníš, nebožče! A proto, že se smíš césařem jmenovati, bez pomsty odsud nevyndeš.“ Kázal jej v žalář vsaditi a několiko dní jedno vodu a chléb k jeho pokrmu dávati. Ale potom, vypustiv jeho z žaláře, kázal jej dobře kyji bíti i zahnati.
Tedy on sa tak hladem mořen a velmi zbit, jal se velmě plakati i vzdychati a v sobě sám mysliti řka: „Běda mně, co již učiním? V mrzkost budu lidu, i zavržení obce učiněn sem. Puojdu do svého domu, zda mě as má čeled pozná; a zvláště paní, má žena, po třech znameních tajných pozná mě.“ A tak umysliv sobě, přišed k svému dvoru, jsa ještě náh, jal se tlúci. Uzřev jej vrátný, vece k němu: „Kto si ty?“ Tedy on vece: „Neznáš mne?“ Vrátný vece: „Neznám.“ Opět césař vece: „Tomu se velmě divím. Maje rúcho mé na sobě, i neznáš mne, jenž sem já je tobě dal.“ Vece vrátný: „Špílíš, rúcho pána svého císaře nosím.“ Tedy césař vece: „Já tebe prosím pro milost boží, aby šel ode mne k císařové a pověděl, že sem já césař. A nebude liť chtieti věřiti, řci jí tato tři znamení, jež jich do té chvíle ižádný nevěděl, jediné já a ona.“ Vece vrátný: „Nemám v tom pochybení, že blázníš, avšak paní své césařové povím slovo to a jist sem, že proto utrpíš.“ A s tím vrátný přišed před císařovú poklekl, všecko pořád pověděl. Tedy uslyševši to, zamútila se velmě. I vece k císařovi: „Ó milý pane, slyš dvorné věci, že ta tři znamení, ješto sme sama dva mezi sebú v tajnosti měla, nějaký žebrák po vrátném mi jest vzkázal a pravě, by byl césař.“ Tedy on, uslyšav to, přikázal, aby jej předeň přivedli. A když přiveden byl, vece césař všem, ješto na jeho síni sediechu a druzí stojíchu: „Milí, slyšte slova, kteráž tento
