praví.“ I vece k němu: „Milý, pověz mi, kto si ty a poč s’ sem přišel.“ Tedy on vece: „Pán césař sem této říše a přišel sem, abych mluvil s svú paní césařovú.“ Vece césař všem, ktož biechu na sieni: „Pod přísahú povězte mi, kto jesti z nají dvú césař?“ Tedy oni všickni vecechu: „Ó milý pane! Tato jest předivná otázka. Nikdy sme toho zlosyna neviděli, ale tě sme z mladosti znali, a náš pán i césař si i byl s’.“ Také i césařový vece: „Pověz mi, milá paní, znáš li tohoto člověka, jenž praví, by císař byl a pán tvój?“ Vece císařová: „Ó milý pane! Proč také věci na mně tiežeš? Zda nyní tomu XXX let, jakož sem s tebú byla a dietě skrze tě měla?“ Obrátiv se césař, vece k němu: „Proto, že s’ se směl césařem nazévati, vydávám na tě súd, aby k ocasu konckému byl přivázán. A potom budeš li kdy smieti se césařem jmenovati, na smrt ohavnú tě odsúdím.“ A zavolav sluh svých, přikázal jim, aby jej k ocasu konskému přivížíc i vlačili, ale ne do smrti. A tak se stalo.
Potom jsa vyhnán, a jako zúfav sobě, vece sám v sobě: „Zahyň ten den, v němžto sem se narodil!“ A když to myslíše, bliz od hradu přebýváše pústeník, jenž bíše zpovědlník jeho; vece sám k sobě: „Puojdu k zpovědlníkovi svému, zda mě ten pozná; neb častokrát sem se jemu zpovídal.“ A šed tam, i přistúpi k okénci, potlúkl. Otevřev okénce pústeník, uzřev jeho i zaklopi zase, otázav jeho, kto by byl. A on vece: „Já sem Jovinian císař, otevři mi a mluv se mnú.“ Vece k němu pústeník: „Odstup ode mne, zlořečený, nevím, co pravíš. Ty si ďábel v osobě člověčí.“ Uslyšev to Jovinian césař, padl k zemi i jal se za vrch rváti i svú bradu ven trhati velikú žalostí, a křik veliký až k nebi dáváše a řka: „Běda mně, co učiním?“ A ihned v zápětí přišlo jemu na mysl, kterak jednú v noci v svém loži odpočívaje, v svém srdci se byl zdvihl a řka: „Jest li jiný buoh, než já sem?“ A ihned opět jal se tlúci na pústeníka a řka: „Pro milost boží toho, jenž jest visel na kříži, slyš zpověd mú, a nechceš li otevřéti okénce, ale nechaj tak zavřiena, až mě i přeslyšíš.“ Vece pústeník, ano dobře. Tedy Jovinian césař jal se zpoviedati všech svých běhuov z své mladosti, a zvláště, kterak se je byl proti Bohu zdvihl a řka, že by se jemu
