sedíchu za stolem, událo se césařovi toho jistého lovčího otázati: „Milý, kto jest pán tohoto lesa, pověz mi.“ Odpovědě lovčí: „Pán mój césař jest tohoto světa, lesa pán a já sem sluha jeho a tohoto lesu hlédám; a tato jest žena má a již jako na posazení.“
Ale když čas bíše po večeři, již v jednom místě v stodole césaře položil. A když počínal usýpati i usnul, přišel k němu hlas a řka: „Vezmi, vezmi, vezmi!“ Uslyšav ten hlas, protrhl se i řekl: „Co jest to, jenž slyším: Vezmi, vezmi, vezmi, a nic sem nevzel?“ Opět usnul a hlas druhý přišel a řka: „Navrať, navrať, navrať!“ Ale on protrhl se ze sna, vece: „Co jest to? Dříve sem slyšel: Vezmi, vezmi, vezmi, a nic sem nevzel; nyní slyším: navrať, navrať, navrať! I co mám navrátiti, když sem nic nevzel?“ Opět třetí jal se spáti. A v tu chvíli žena toho jistého hospodáře pracováše ku porodu, i porodi krásného syna. A ihned třetí zatím přišel k němu hlas: „Utec, utec, utec! Nebo nyní této noci narodilo se dietě, jenž po tobě bude kralovati.“ Tedy césař, když to uslyšel, hnula se v něm všecka třeva jeho, i vece sám v sobě: „Co je, že slyším: Utec? Kam mám utéci a proč?“
A tak když myslíše, zaslyše, ano dietě pláče a silně s velikým hlasem a křikem, i pozna po tom křiku, že by pacholík byl. I jal se opět mysliti: „Zda to dietě po něm má kralovati?“ A když den byl, připraviv se vsedl na svuoj kuoň a zavolav k sobě toho lovčího, vece jemu: „Milý, já tobě pravím, a to věz, žeť sem já césař pán tvój.“ On to uslyšev, padl k zemi, a prose, aby jemu ráčil odpustiti, ač by v čem jeho rozhněval. Ale on vece: „Neroď se báti, nebť nemám za zlé, ale děkujiť velmě, že s’ mě přijal v mé núzi do svého domu. Ale pověz mi, zda tvá paní noci porodila syna?“ Ale on vece: „Tak, pane.“ I vece césař: „Ukaž mi jej.“ A když jemu ukázal, tedy císař pilně na to dietě patříše, až na čele některaké znamenie uhlédal a mlče znamenal. Potom vece tomu lovčímu: „Totoť dítě chci já odchovati a za syna zvoliti, a po patnácti dnech po ně sláti a poslati.“ Odpovědě lovčí: „Nejsem, pane, hoden, aby mé dítě choval, a přesto Buoh odplať, že se mnú i s mým dítětem ráčíš svú milost učiniti.“ A zatiem čeled toho jistého césaře přijela a jej s radostí do svého domu provodila.
A když XX dní minulo, zavolal k sobě ten císař služebníkóv svých
