dal tento svět k jich vóli. Skrze druhého syna znamenávají se mudrci tohoto světa, jenž skrze svú múdrost světskú dobývají sobě velikého zboží i panství a jakož z ničehéhož nahoru vstávají. O nichž David dí: „I z lajna zdvíháš chudého, aby jej posadil s knížaty lidu svého.“ Skrze třetího znamenává se každý dobrý křesťan, jemuž Pán Buoh dal tři dárky: totiž prsten víry; záponu naděje, své milosti; sukno, svú lásku. Protož ktožkoli prsten víry nositi bude, milost božskú obdrží, a cožkoli bude prositi, ve všem bude uslyšán. Jakož sám Kristus praví: „Za všecko, cožkoli modlíce se prositi budete, věřte, nebo vezmete a příde vám v ruce.“ Také záponu, totižto naději, v svém srdci nositi bude; což pomyslí podobného, toto vše bude mieti. Také sukno lásky ktož bude mieti, tu ihned bude beze vší příkazy, kdež žádá. Neb sama milost zdvíhá naši žádost k nebeské odplatě. Ale mnozí sú, jenž ten prsten, totižto svú víru, kterúž by měli mieti k Bohu, dávají své milé, když sú věrnější takým bláznicem nežli milému Bohu, a podlé toho větčí naději pokládají nežli v Bohu, proto, neb je více miluje nežli samého Boha. A tak netoliko prsten, totižto víru, ale i záponu, totižto naději, k tomu i sukno, totižto milost nebo lásku, všecko šeredně zmrhají, což jim jich Otec nebeský odkázal.
Tento příklad jest o přílišné pejše a velmě pěkný
Jovinianus císař když mnoho let kraloval, jednú v noci v loži odpočíval, i myslíše z přílišného nadutí srdce: „Jest li jiný který buoh, nežli sám já?“ A tak v tom myšlení vstav ráno, svolal své rytíře i jiné panoše a řka: „Milí, jezme spíše a na lov pojedem.“ Dokonavše jídlo, jeli na lov. A když jel, tedy horko netrpedlivé napadlo císaře. Tak velmi žžíše, že se jemu zdálo, by chtěl umřéti, leč by vody studené došel a v ní se zkúpal. Zatím vzhlédl, zdaleka uzřev vodu širokú, vece rytířstvu svému: „Ostaňte tuto, dokadž se k vám nevrátím.“ A ihned kvapně k té vodě jel, až ssed s koně, rúcho s sebe složil a do vody všel, a tak dlúho tam byl, až se i zchladil. Ale mezi tím, když se ještě chladíše césař, přišel některaký k němu ovšem podobný v tváři, v postavě i v osobě, i obliče se v rúcho jeho a na jeho kóň vsedl i jel k rytířstvu k tomu, jenž čakáchu císaře. A ode všech jakžto císař přijat jest, neb všichni mnějíchu, by
