řekl: „To já dobře učiním, tedy žena má budeš.“ Kteráž řekla: „Toť úplně tobě slibuji.“ A on některaký obraz rytířovým jménem učinil a jakžto stěnu před očima svýma ustavil a za tři dni chytrostí čáróv zaklel, kteréžto tělo rytířovo všecko zlé zdržalo. Tehdy rytíř některakú ulicí šel. Mistr Virgilius jej potkal, kterýž naň pilně patřil a k němu řekl: „Milý, tajemství mám tobě pověděti.“ A on řekl: „Mistře, pověz, co se tobě líbí.“ A on vece: „Dnes syn smrti si, jedno ač spomoc ode mne budeš mieti. Žena tvá jest kurva a o smrti tvé s cizoložníkem jest zpuosobila.“ Rytíř to uslyšev, že o ženě jeho pravdu pověděl, ihned se jeho přidržel a řekl: „Ó milý mistře, spas život mój a mzduť tobě určenú dám.“ Kterýžto dí: „Rád tě uzdravím.“
Mistr jemu láznu z vody horké u veliké kádi připraviti kázal. A když to učinil, kázal se jemu svléci a v lázni vníti, a zrcadlo jemu v ruce dal. I řekl jemu: „Pilně v zrcadlo hleď a divné věci uzříš.“ Rytíř když v zrcadlo hleděl, mistr Virgilius v lázni v čářích četl a k rytíři řekl: „Milý, pověz mi, co vidíš!“ A on řekl: „Některakého muže v domu mém vidím, kterýž obraz z vosku ke mně podobný na stěně položil.“ Ale on dí: „Co pak činí?“ A on vece: „Již lučiště vzel a střelu ostrú vkládá a chce na obraz střéleti.“ Tehdy Virgilius dí: „Ač ty život svój miluješ, když uzříš střelu k obrazu letěti, všecko tělo své u vodě schovaj, dokudž tobě nepovím.“ Tedy rytíř, když jeho lučiště táhnúce uzřel, všecko tělo své pod vodu schoval. Řek jemu mistr: „Svú hlavu zdvihni a v zrcadlo vezři.“ Když to učinil, mistr k němu řekl: „Co již v zrcadle vidíš?“ A on dí: „Obrazu jest nezastřelil, ale střela v stranu šla, a protož toho velmi želé.“ I dí mistr: „Již v zrcadlo vezři, co činí.“ A on dí: „Již k obrazu blíže jde a střelu na lučiště nakládá a chtě k obrazu udeřiti.“ I dí mistr: „Učiň jako prvé, ač život svój miluješ.“ Rytíř, když cizoložníka uzřel lučiště táhnúti, všecko tělo své potopil. Mistr jemu řekl: „Hleď, co nyní vidíš.“ Kdy uzřel, mistrovi řekl: „Divným obyčejem želé, že obraza neuhodil, a ženě řekl: Když po třetí obraza nevohodím, syn smrti sem. A již velmi blízko k obrazu jde, tak mi se zdá, že by se neměl oklamati, kdyžť na obraz udeří.“ Mistr dí: „Skrý se jako dříve, dokudž tobě nepovím.“ A když se stalo, rytíř v zrcadlo vezřel, viděl, že cizoložník obrazu neuhodil, ale střela se navrátivši, jeho mezi plíce a žaludek
