kteréhožto král ustavičnú válku proti jinému králi mějíše. Uzřev král Eustachia statečného rytíře, s ním smluvil, aby s nim ostal. A on boje strojíše a ke všemu jest hotov byl, tak že statečnost jeho všudy se rozmáhala. Král jeho statečnost uzřev, hajtmanem neb mistrem jej nade vším zástupem učinil a on se ve všech věcech dosti opatrně měl. Přihodilo se, že jednú do jednoho města jel se svým zástupem, v kterémžto odpočinúti měl.
Aj, některaká žena z krajin dalekých v tem městě v jednom domu odpočíváše a po ní dva mládence náhodú přišla a v témž domě hospodú byla a ižádný jeden druhého neznal jest. Když sú spolu u veselí tato dva mládence seděla mezi sebú, o mnohých věcech mluvila, tak že jeden druhého, odkud by byl, tázal. A on odpověděl: „Z daleké země, jakož mi se zdá, sem. Malý sem byl, když sem do této země všel. A všakť tobě jedno povím, že otec mój byl jest rytířem, kterýž lodí najel, na kteréž on i mátě má s bratrem mým byli sme. Ale tak jest chudý byl, že máteř mú od přívozu dal v základě, neb neměl, čím by zaplatil. Protož otec mój mě a bratra mého s sebú vzel. A když k jedné vodě přišel, mne na břehu nechal, aby bratra mého mlazšího přenesl. A když jest jeho na oné straně posadil a navrátil se, aby mě také přenesl přes vodu, a dříve než jest ke mně přešel, lev mě jest polapil a do lesa běžev. Pastýři to uzřevše, se psy sú lva honili a on mě z ust povrhl. A ot toho času v tomto městě chován sem. Víceť tobě praviti neumím o svém pokolení.“
Žena ta neznámá, ješto také do toho města byla přišla jest, tu jest hospodú byla, mátě jich jest byla a žena Eustachiova; kterážto když jest uslyšela tuto řeč, s velikú snažností ji jest tajila, dokovadž by druhého mládence mluviti neslyšela. Potom druhý mládenec k tovařiši svému mluviti počal řka: „Milý, tak s’ mi pověděl o příhodě své a též se jest stalo o otci a o mateři a o bratru mém jediném. Když jest otec mój mě přes vodu přenesl a k bratru mému se jest navrátil, jeho jest lev vzel. A když se jest ke mně vrátil, dříve než jest přišel, nedvěd mě jest lapil a pastýři sú za ním běželi a nedvěd mě z ust vypustil. A v této ulici, v tomto městě a domě sem otchován. A co se jest stalo o otci a o mateři mé, o tom o všem nic nevím.“
Mátě, když jest to uslyšela, zavolala jich a řekla: „Moji milí, já sem ta žena ve mzdě plavci ostavená a vy jste synové […]text doplněný editorem[163]chybí část textu (dokončení příběhu, moralizace)