tobě?“ A on odpovědě: „Ó pane, smiluj se nade mnú!“ A počal jemu všecko pořád praviti. I řekl císař: „Potom buď věren, toběť to otpustím.“ A zpomenul, že „první múdrost život mój spasila“. A potom mnohé zrádce na šibenici oběsil.
Opět jiní císařovi nepřítelé jemu záviděli a myslili sú, aby jeho zahubili. A vespolek řekli sú: „Toho dne pojede do takého města; schovajmež se v lese, přes kterýž on pojede stezkú, a tu jeho tajně zabieme.“ Císař ten den připravil se, a když jest jel obecnú a širokú cestú, řekli sú někteří služebníci jeho, s ním jedúce: „Pane, dobréť jest stezkú jeti, nebo blíže jest cesta.“ Císař sám v sobě myslil: „Druhá múdrost jest, že cesty pravé pro stezku nenechám, ale cestú širokú pojedu; vy pro toto, kteříž chcete, stezkú jeďte a všecko připravte, jáť brzo přijedu.“ Ti, kteříž sú stezkú jeli, sú od těch zbiti, ješto císařovi hrozili, neb sú mněli, by tu také král byl mezi nimi. Císař, když to uslyšel, myslil jest a řekl: „Aj, toť jest múdrost druhá, kteráž jest život mój spasila.“
Ti jistí viděvše se zklamáni, smluvili sú se, kterak by jeho zabili. Tedy řekl jeden z nich: „Tento den bude nocovati v tom městě v jedné hospodě, v kteréž všickni mocní nocují. Umluvme s hospodářem, ať z ženú za peníze lehne. A když císař spáti bude, a by jeho zabili a rytíře, kteříž s ním v komoře v komoře spáti budú.“ Tehdy když císař do města přijel a v hospodě téj se stavil, nepřítelé jeho smluvili sú s hospodářem i s ženú jeho, když by císař spal, aby jeho zahubili; a veliký jim peníz slíbili dáti. Tehdy císař kázal k sobě zavolati hospodáře toho domu.
A když byl zavolán, i zdál se jemu stár. Řekl jemu císař: „Zdali máš ženu?“ A on vece: „I ovšem, pane!“ Císař řekl: „Ukaž mi ji!“ A když ji jest císař opatřil, zdála se jemu mláda, majíc let sedmnácet. Císař po večeři zavolal komorníka svého a řekl jemu: „Brzo jinde připrav mi tajně posteli, nebo zde nikakež nelehnu.“ A tak tajně císař do jiné hospody šel a tu spal. A sedm rytířóv v komoře ležalo jest a hospodář i žena nevěděli sú, by císař ven vyšel, ale mněli sú, by s rytíři v komoře spal. A o puolnoci nepřátelé sú v komoru vešli a sedm rytířóv sú zabili. A když ráno bylo, císař po rytíře poslal a do té hospody přišel, kdež sú rytíři spali. Stařec řekl: „Pane, dávnoť sú rytíři vstali a kams sú jeli.“ A když jest to hospodář uzřel, divil se, nebo
