mněl jeho zabita. Císař se na rytíře tázal. A když jest je zbity nalezl, zamútil se velmě a sám v sobě myslil: „Již třetí múdrost spasila život mój; dobrá hodina byla, v kterúž peníz mój dal sem za tyto múdrosti.“ A ihned starce toho z ženú i se vší čeledí na šibenici oběsil. Císař dlúho živ byl a ty tři múdrosti s sebú choval, a život svój v dobrém skonal etc.cizojazyčný text
Najmilejší! Císař tento móž nazván býti každý křesťan, kterýž má císařství srdce svého zpravovati i duše své. Vrátný u bráně jest dobrovolná vóle. Kupec, kterýž přišel k vratóm, jest Pán náš Ježíš Kristus podlé oné řeči: „Aj, já stojím k vratóm srdce tvého a tluku.“ Kterýž přišel, chtě tři múdrosti prodati za tři sta zlatých, totižto za duši tvú. Nebo zlaty sú cnosti duše tvé. První múdrost jest: „Cožkolivěk činíš, múdře čiň a hlédaj konce.“ To jest, cožkolivěk dobrého činíš, múdře čiň; to prvé a zvláště má býti pro Buoh a ke cti jeho; a ve všem skutku tvém znamenaj konec podlé oné řeči: „Rozpomínaj se na budúcí tvé a na věky nezhřešíš.“ Druhá múdrost: „Neroď cesty obecné pro stezku opustiti.“ Cista obecná jest cesta desatera božího přikázaní, kteréž máš vždycky chovati až do smrti, a nikdy po stezce zlého života nechoditi, jakož to činí kacéři; neb tu bývají lotři, totižto mnohé nebezpečenství, kteráž sú proti duše spasení. Třetí múdrost jest: „Nemáš odpočívati v domu starého.“ Stařec jest tento svět, kterýž má mladú ženu, totiž marnost. Nebo budeš li v světě odpočívati, máš se báti smrti. Nebo ižádný nemóž Bohu a světu slúžiti. Nepřítelé, kteříž se proti císařovi smluvují, totiž proti Kristu, sú diábli, kteříž vždycky člověka míní zabiti, a nemohú li, tajně najmú holiče brady, totižto tělo. Nebo jakožto holič holí vlasy, takéž tělo tvé odjímá od tebe všecky ctnosti, kteréž s’ na křtu vzel. Ale když by myslil o skončení, totižto o smrti, nebo nevíme, kdy nebo kterak neb kterú smrtí máme sníti, a když by člověk tak myslil, otešli by od něho všickni zlí skutkové. A protož učme se těchto tří múdrostí chovati: prvé, abychom ve všech skutcích našich konec vzeli, druhé, abychme po cestě zjevné chodili desatera božího přikázaní, třetí, abychom v světě marnosti nepovolili. A učiníme li tak, život náš v dobrém konci dokonáme.
O jednom hrobu
Adrianus v Římě kraloval bohatý
