zhyne a nikdy neurazí obrazu duše tvé. A když tak budeš očištěn, tedy cizoložník, totižto diábel, zahyne. A oblec se v rúcho, totižto v cnosti, kteréž si na křstu přijal, a jdi do domu srdce tvého a vytáhni tělo cizoložníka pokopaného, totižto zlé žádosti. Potom ženu svú spal, totižto tělo, ohněm pokání, aby kosti zpopelely, totižto zastaralí hříši zahynuli. A tak skrze náhlý vítr z srdce horkosti vyžeň. Potom pojmi pannu, totižto tělo nových ctností dobudeš, a tak věčný život budeš mieti.
O dvú věrných v manželství
Bíše jeden rytíř, jménem Líbezný, dosti pořádný, kterýž ženu krásnú jmějíše a dva syny. Přihodilo se jednú, že na lov jel. A zdaleka velikého jelena a mezi rohy kříž zlatý uzřel. A jelen, obrátiv se k němu, řekl: „Co mi se protivíš? Já sem Kristus na kříži pro tě ukřižovaný.“ A on to uslyšev, ihned s koně ssedl a na zemi kolenoma klekl a milosti prosil. Jelen řekl: „Jedno ze dvého sobě vybeř: nebo v mladosti nebo v starosti pro jméno mé musíš mnohá protivenství trpěti.“ Kterýžto dí: „Pane, v mladosti buď vuole tvá.“ To řekl, jelen zmizal. Líbezný domóv jel. A ihned s svú ženú a se dvěma synoma křest přijal a Eustachius řečen jest.
To učiniv, všecko opustil jest a žebrat šli a děti s sebú nesli. A k přívozu u některaké vody přišli. A když přišli, přívozník od nich za přívoz záplatě chtěl, a on čím by zaplatil, neměl. Přívozník řekl: „Zaplatiž mi, zajistéť dím.“ A on počal jeho prositi, aby jemu pro Buoh odpustil. Ale přívozník jemu odpustiti neměl. Tedy Eustachius řekl: „Aj, dvě děťátce moje, z těch jedno sobě vezmi.“ Přívozník řekl: „Ižádného dítěte vzéti nechci, ale ženy mi zde necháš, kteráž dosti pěkna jest.“ Eustachius, ač nerad, ženy tu nechal a děti s sebú, jedno pod paží, druhé na pleci vzel a tak smuten odšel.
A opět k veliké vodě přišel, přes kterúž jíti měl, a pro hlubokost vody jednoho dítěte tu na břehu nechal a druhé přes vodu na druhú stranu nesl. A když se navrátil, aby druhé přenesl, ale když v prostřed vody byl, lev přišed, to dítě vzel, dříve nežli jest k němu přijíti mohl. A on velmě smuten sa, k druhému dítěti šel. Ale dříve nežli k němu přišel, nedvěd je polapiv, do lesa běžel. Rytíř velmi plakal a řekl: „Běda mně! V neščastný den, kterýž sem se narodil! Svú ženu a dva mládence ztratil sem.“
Vstal pláče a smuten sa a šel cestú tři dni, až do některakého království přišel,
