[…]text doplněný editorem[155]chybějící text ležal.
Tedy potom, již zdráv sa, šel s oslem do lesa dřívie zbierat jako dříve. A had ten, kteréhož byl z jámy vytáhl, v cestu jemu šel, v ustech nesa kamének malý, trojí barvú okrášlený: s jedné strany bíše černý, z druhé bílý, s třetí červený; a před Gidem jej položil. Gido kámen vzel a nevěda jeho moci, šel k jednomu mudrci, kterýž moci kamení znal. Otázal jeho, aby jemu moc kamene toho pověděl. A on když kámen uzřel, řekl jest: „Tobě dám za kámen sto zlatých.“ A on nechtěl kamene prodati. I dí jemu mudřec: „Ktožkolivěk tento kámen má, troji věc obdrží a přebohatý bude; ač kámen prodá za menšie penieze, než stojí, kámen se k němu navrátí a rozmoha se v zboží a ve cti a vzácný bude Bohu i lidem.“ Gido to uslyšev, radoval se. A nakrátce skrz moc kamene země, vládařství a mnoho dobrého dobude; a potom rytířem byl a bohatšího v království nebylo.
Císař, když jest tomu srozuměl, že tak skrze moc jednoho kamene obohatěl jest, k němu i přijel. A když přijel, řekl jemu císař: „Muoj milý, slyšel sem, že drahý kámen máš. Prosím, aby mi jej prodal.“ A on jemu dí: „Bože, nedaj, bych já to učinil, nebo skrze ten bohat sem.“ A císař vece: „Zvol ze dvú jedno: nebo mi prodaj kámen, anebo tě z císařství vyženu.“ Gido to uslyšev řekl: „Pane, když tak jest, kámen tobě prodám. Ale toť vám poviem: Nedáš li mi toho, začť kámen stojí, kámen se ke mně navrátí.“ Césař řekl: „Když tak jest, třidceti tisícóv tobě dám zlatých.“ Gido peníze vzal a císařovi kámen položil a dal. Jeden den císař Gidovi tajně řekl: „Kde s’ kámen tento vzel?“ A on jest řekl: „Kde jest kámen, kterýž sem vám prodal?“ Řekl císař: „Ten sem schoval i položil podlé mého pokladu drahého dobře zavřeného u mé skrýši.“ Gido řekl: „Není tak. Aj, jáť sem vám pověděl, žeť se ke mně vrátí, když bych jeho zaplacena neměl; a tak ke mně se navrátil a jej sem dnes v truhle nalezl. A aj, vám jej dávám, nic více nežádaje. A tak kámen u vás ostane, a jinak nic.“
I počal císařovi praviti všecko, kterak se stalo, od počátku až do konce, kterak maršálek do jámy upadl s hadem a kterak jeho velmi bíti kázal a že od hada za mzdu kámen vzel. Císař když to uslyšel, zamútila sú se všecka třeva jeho proti maršálkovi i řekl: „Slyšíš li, co Gido o tobě praví?“ A on přéti nemohl. I řekl císař: „Ó nešlechetný, dobře následuješ jména tvého Nevděčný, a tys byl nevděčen. Aj, kteraká
