[ … ]text doplněný editorem[155]chybějící text ležal.
Tedy potom, již zdráv sa, šel s oslem do lesa dřívie zbierat jako dříve. A had ten, kteréhož byl z jámy vytáhl, v cestu jemu šel, v ustech nesa kamének malý, trojí barvú okrášlený: s jedné strany bíše černý, z druhé bílý, s třetí červený; a před Gidem jej položil. Gido kámen vzel a nevěda jeho moci, šel k jednomu mudrci, kterýž moci kamení znal. Otázal jeho, aby jemu moc kamene toho pověděl. A on když kámen uzřel, řekl jest: „Tobě dám za kámen sto zlatých.“ A on nechtěl kamene prodati. I dí jemu mudřec: „Ktožkolivěk tento kámen má, troji věc obdrží a přebohatý bude; ač kámen prodá za menšie penieze, než stojí, kámen se k němu navrátí a rozmoha se v zboží a ve cti a vzácný bude Bohu i lidem.“ Gido to uslyšev, radoval se. A nakrátce skrz moc kamene země, vládařství a mnoho dobrého dobude; a potom rytířem byl a bohatšího v království nebylo.
Císař, když jest tomu srozuměl, že tak skrze moc jednoho kamene obohatěl jest, k němu i přijel. A když přijel, řekl jemu císař: „Muoj milý, slyšel sem, že drahý kámen máš. Prosím, aby mi jej prodal.“ A on jemu dí: „Bože, nedaj, bych já to učinil, nebo skrze ten bohat sem.“ A císař vece: „Zvol ze dvú jedno: nebo mi prodaj kámen,
