Některaký král měl tři syny a kámen jeden drahý. Ti synové mezi sebú jistili sú. Ale jednoho syna miloval nad jiné. A protož učinil tři prsteny rovné a dva kameny stklená, podobné k drahému kameni. A rozličným prstenóm rozličné kamení kázal položiti, aby nebyl oklamán. Kázal zavolati synóv svých před se a každému prsten dal. A synu, kteréhož miloval, dal jemu najlepší {Potom když otec otšel, každý se měl mieti najlepší}marginální přípisek soudobou rukou; * přípisek druhého černého korektora prsten s kamenem drahým. Uslyšev to některý mudřec, řekl: „Ujistiti chceme, který prsten vyhnati móž nemoc, a ten najdražší jest.“ Učinili tak. Dva prsteny nic neučinila, ale třetí nemoci uzdravoval. Protož zjevněji pokládá, kteréhož otec najvíce miloval.
Najmilejší! Tito tří bratří jest trój lid, totižto synové boží skrze stvoření, totižto křesťané, židé a pohané. A protož však zjevno jest, že [Otec Buoh nebeský]text doplněný editorem[143]doplněno podle rkp. GestaB lid křesťanský více miluje. A protož prsten jemu ostavil, kterýž slepé osvěcuje, mrtvé vzkřešuje, neduživé uzdravuje. Ale v nevěřících nebývá znamení ani moci. A protož David dí: „Znamení našich neviděli sme.“
Praví Valerius v knihách pátých, že některaký volajíc nebo biřic vladyku jednu popadl v cizoložství, úhlavním súdem odsúdil ji a do žaláře dal; tu jest hladem mořena. Kteréžto ženy žalářnie ne ihned zahubil, ale milosrdenstvím jsa hnut, dojití a vchodu dceři její, ženy snúbené, požičil, a tak aby nic pokrmu mateři nenesla ani dala, aby tak hladem umřela. Po mnohých dnech biřic divil se, odkud by žena v žaláři živa byla. Srozuměl jest, že dcera máteř svých prsí mlékem zdržela jest. Kteréž potřebě svrchního víra neuslyšaná v hněvě súdce k milosrdenství nakloněn sa, a té ženy milost obdržal.
Najmilejší, tento volající jest otec nebeský, kterýž potupil lidské pokolení pro hřích a žaláři pekelnému otsúdil, aby tu zahynulo a těžkým mukám tresktáno bylo. Ale žalářný, totižto Pán náš Ježíš Kristus, hnut sa milostí, přepustil dceru, totižto milosrdenství své, k lidskému pokolení dojíti a jemu mléko svého umučení dal, aby věčně neumřelo. A tak Otce narozením svým hněv jeho ukrotil a jemu hříchy otpustil.
Fridrich císař Druhý jednu bránu mramorovú ustavil, na kterúž studnici vody tekúcí vedl. Na kterej bráně
