Některaký král měl tři syny a kámen jeden drahý. Ti synové mezi sebú jistili sú.[140]tak v rkp. Ale jednoho syna miloval nad jiné. A protož učinil tři prsteny rovné a dva kameny stklená, podobné k drahému kameni. A rozličným prstenóm rozličné kamení kázal položiti, aby nebyl oklamán. Kázal zavolati synóv svých před se a každému prsten dal. A synu, kteréhož miloval, dal jemu najlepší {Potom když otec otšel, každý se měl mieti najlepší[141]}marginální přípisek soudobou rukou; * přípisek druhého černého korektora prsten s kamenem drahým. Uslyšev to některý mudřec, řekl: „Ujistiti chceme, který prsten vyhnati móž nemoc, a ten najdražší jest.“ Učinili tak. Dva prsteny nic neučinila, ale třetí nemoci uzdravoval[hs]uzdravoval] vzdrawowowal. Protož zjevněji pokládá[142]J. V. Novák: omyl překladatele, v lat. „manifeste patuit“, ale přeloženo „putavit“, kteréhož otec najvíce miloval.
Najmilejší! Tito tří bratří jest trój lid, totižto synové boží skrze stvoření, totižto křesťané, židé a pohané. A protož však zjevno jest, že [Otec Buoh nebeský]text doplněný editorem[143]doplněno podle rkp. GestaB lid křesťanský více miluje. A protož prsten jemu ostavil, kterýž slepé osvěcuje, mrtvé vzkřešuje, neduživé uzdravuje. Ale v nevěřících nebývá znamení ani moci. A protož David dí: „Znamení našich neviděli sme.“
Praví Valerius v knihách pátých, že některaký volajíc[144]tak rkp. nebo biřic [126v]číslo strany rukopisuvladyku jednu popadl v cizoložství, úhlavním súdem odsúdil ji a do žaláře dal; tu jest hladem mořena. Kteréžto ženy žalářnie ne ihned zahubil, ale milosrdenstvím jsa hnut, dojití a vchodu dceři její, ženy snúbené, požičil, a tak aby nic pokrmu mateři nenesla ani dala, aby tak hladem umřela. Po mnohých dnech biřic divil se, odkud by žena v žaláři živa byla. Srozuměl jest, že dcera máteř svých prsí mlékem zdržela jest. Kteréž potřebě svrchního víra neuslyšaná v hněvě súdce k milosrdenství nakloněn sa, a té ženy milost obdržal.
Najmilejší, tento volající jest otec nebeský, kterýž potupil lidské pokolení pro hřích a žaláři pekelnému otsúdil, aby tu zahynulo a těžkým mukám tresktáno bylo. Ale žalářný, totižto Pán náš Ježíš Kristus, hnut sa milostí, přepustil dceru, totižto milosrdenství své, k lidskému pokolení dojíti a jemu mléko svého umučení dal, aby věčně neumřelo. A tak Otce narozením svým hněv jeho ukrotil a jemu hříchy otpustil.
Fridrich císař Druhý jednu bránu mramorovú ustavil, na kterúž studnici vody tekúcí vedl. Na kterej bráně
