srdce jeho shořeti. Tedy vyněmše srdce z ohně, dryjákem otehnali sú jed od srdce a opět srdce na oheň vložili. A ihned srdce v popel obrátilo se jest.
Najmilejší! Takéž duchovně o lidech jedem smrtedlného hříchu otrávených; nepodobno jest srdce jich oheň Ducha svatého zapáliti, jediné skrze zpověd poškvrna hříchu shlazena bude.
Králová některaká počala syna z sluhy hlúpého v cizoložství, kterýžto syn potom hlúpě se měl před králem. Král zajisté znamenav hlúpost jeho, myslil, že by nebyl syn jeho. A pilně od králové ztazováše, zdali by syn jeho byl, slíbil a přisahal králové, že by se na ně nechtěl hněvati, a ona potom aby se varovala. Potom ona pověděla jest, že by nebyl syn jeho. A však král nechtě jeho zbaviti království, po smrti jemu království dal, ale tak zpořídil, že rúcho své, kterak dlúho živ bude, aby jemu učiněno bylo z rozličného sukna a polovici z drahého sukna, aby, když by na škaredé sukno vzezřel, a by z pýchy a z hříchu kteréhožkolivěk vytržen byl, a když by na sukno drahé vezřel, aby se nepříliš pokoren čil. Kdežto praví: „Buď pokoren prostředně, a přieliš se varuj.“ Neb ktož příliš jest pokoren, ten za blázna jmien bývá.
Najmilejší! Takéž tělo naše skrze obyčej ženy tělesné pyšné chce nás zdržeti, abychme nepřišli do země slíbené. Rúcho máme mieti z mrzkého sukna, nebo synové sme hlúpí, totiž z země. Jedna strana sukna jest tělo naše mrzuté, když znamenáme jeho mrzkosti. Druhá strana sukna drahého to jest duše, mysliti máme její šlechetnosti a nebýti příliš pokorným, totižto abychom se nepoddali hříchóm. A protož to dvé podlé přirození svého chtili [li]text doplněný editorem[123]doplněno podle rkp. GestaB bychom zachovati, a příbytku nebeského nemohli bychom dojíti. Kteréhož nás doveď Otec, Syn i Duch svatý. Amen.
Čte se o jednom muži, jdúce v jeden háj, viděl jednoho hada uvázaného za ocas k dřevu. Kterýžto slitoval se nad ním a jeho otvázal a v lóno vložil. Tedy když se shřél v lóně, počal muže štípati. On dí: „Co činíš? Proč zlé za dobré vracuješ?“ I dí had: „Co přirození dalo jest, ižádný otjíti nemóž, totižto odvésti. A protož podlé přirození činím.“ Ihned tento člověk šel k jednomu múdrému člověku a jemu všecken úmysl pověděl. Kterýž řekl: „Ó téj při skrze slyšení neumím súditi, ale chci, aby had byl uvázán jako dříve, a tepruov súd dám.“ A tak jest učiněno. Tedy dí mudřec: „Had, móž li
