[118v]číslo strany rukopisusrdce jeho shořeti. Tedy vyněmše srdce z ohně, dryjákem otehnali sú jed od srdce a opět srdce na oheň vložili. A ihned srdce[hc]srdce] ſrdcz v popel obrátilo se jest.
Najmilejší! Takéž duchovně o lidech jedem[hd]jedem] ged smrtedlného hříchu otrávených; nepodobno jest srdce jich oheň Ducha svatého zapáliti, jediné skrze zpověd poškvrna hříchu shlazena bude.
Králová některaká počala syna z sluhy hlúpého v cizoložství, kterýžto syn potom hlúpě se měl před králem. Král zajisté znamenav hlúpost jeho, myslil, že by nebyl syn jeho. A pilně od králové ztazováše, zdali by syn jeho byl, slíbil a přisahal králové, že by se na ně nechtěl hněvati, a ona potom aby se varovala. Potom ona pověděla jest, že by nebyl syn jeho. A však král nechtě jeho zbaviti království, po smrti jemu království dal, ale tak zpořídil, že rúcho své, kterak dlúho živ bude, aby jemu učiněno bylo z rozličného sukna a polovici z drahého sukna, aby, když by na škaredé sukno vzezřel, a by z pýchy a z hříchu kteréhožkolivěk vytržen byl, a když by na sukno drahé vezřel, aby se nepříliš pokoren čil. Kdežto praví: „Buď pokoren prostředně[he]prostředně] proſtrz[121]nečitelný text, a přieliš[hf]přieliš] przlyš se varuj[hg]varuj] waruoy.“ Neb ktož příliš jest pokoren, ten za blázna jmien bývá[hh]bývá] by[122]nečitelný text.
[119r]číslo strany rukopisuNajmilejší! Takéž tělo naše skrze obyčej ženy tělesné pyšné chce nás zdržeti, abychme nepřišli do země slíbené. Rúcho máme mieti z mrzkého sukna, nebo synové sme hlúpí, totiž z země. Jedna strana sukna jest tělo naše mrzuté, když znamenáme jeho mrzkosti. Druhá strana sukna drahého to jest duše, mysliti máme její šlechetnosti a nebýti příliš pokorným, totižto abychom se nepoddali hříchóm. A protož to dvé podlé přirození svého chtili [li]text doplněný editorem[123]doplněno podle rkp. GestaB bychom zachovati, a příbytku nebeského nemohli bychom dojíti. Kteréhož nás doveď Otec, Syn i Duch svatý. Amen.
Čte se o jednom muži, jdúce v jeden háj, viděl jednoho hada uvázaného za ocas k dřevu. Kterýžto[hi]Kterýžto] kteyzto slitoval se nad ním a jeho otvázal a v lóno vložil. Tedy když se shřél v lóně, počal muže štípati. On dí: „Co činíš? Proč zlé za dobré vracuješ?“ I dí had: „Co přirození dalo jest, ižádný otjíti nemóž, totižto odvésti[hj]odvésti] odwedeſs. A protož podlé přirození činím.“ Ihned tento člověk šel k jednomu múdrému člověku a jemu všecken úmysl pověděl. Kterýž řekl: „Ó téj při skrze slyšení neumím súditi, ale chci, aby had byl uvázán jako dříve, a tepruov súd dám.“ A tak jest učiněno. Tedy dí mudřec: „Had, móž li
