počestný jda, nebo spě nebo bdě, neb jeda nebo co čině jiného, vždycky k smrti táhne. A protož máme opatřiti okrmy, skrze cestu z účinkóv milosrdných.
Druhá otázka jeho jest: „K komu podoben jest člověk?“ Odpovie mistr: „Ledu, kterýž skrze horko brzo rozpustí se. Také člověk, z země a z živlóv stvořený, skrze horkost nemoci brzo se rozpustí a porušen bude.“
Třetí otázaní: „Kde jest člověk?“ […]text doplněný editorem[129]chybějící text Odpoví mistr: „[S]text doplněný editorem sedmi tovařiši, kteříž jeho ustavičně hněvají, totižto hlad, žíznivost, horko, zima, pečlivost, nemoc a smrt.“ A protož tvá duše proti diáblu, proti světu a proti tělu, kteráž pokušení sú rozličná; a protož k rozličným věcem připraviti se má duše, aby jim odolala. Tělo nás pokúší skrze smilstvo vóle, svět skrze zboží marnosti, diábel skrze pejchu mrzkosti. A protož když tebe tělo pokúší, tento přilož lék: Měj na paměti, že tělo, kteréž tě zbuzuje k hříchu, obrátí se v popel dne i času nevědomého, a duše tvá pro jeho opuštění v muku věčnú vržena bude. A protož se píše v knihách Múdrosti: „Uhašeno jest spěšně srdce naše.“ A zajisté ižádný bude mieti pamět účinkóv našich ani skutkóv. Druhé, ač svět pokúší nás skrze marnost, přilož tento lék: Znamenaj pilně nevděčenství a faleš náš. Tak nevděčen jest svět, aby všém životem jemu slúžil, a nic s sebú že neponeseš, jedno hřích. Třetí, když diábel tebe pokúší, tento přilož lék: Měj na paměti jeho umučení, skrze kteréžto hrdý [diábel]text doplněný editorem[131]doplněno podle rkp. GestaB upadl jest, a budeš mieti moc, jakož dí Apoštol: „Oblecte se v uodění boží.“ Také praví Solinus o divích světa: Když Alexander měl někaký kóň, kteréhož bíše taký obyčej, že když byl oděn a připraven k boji, jakož koni připraveni bývají k boji, tedy ižádnému nedal na se vsésti, jedno Alexandrovi. Pakli naň kdy vsedl kto jiný, ihned jej dolóv svrhl. Týž kuoň, když nebyl oděn nebo přikryt, tedy rynéřóm otpustil na se vsésti. Takéž člověk oděním, božím umučením, nižádného nevezme v srdce své, jediné císaře, totižto Boha.
Když které pokušení na srdce jeho diábelské vsésti chce, ihned má moc uměním božím svrci je. A když nemá člověk tohoto odění, ihned přihotován jest ke všemu zlému myšlení a pokušení k vzetí.
Praví Plinius, že orlice na vysokosti se hnízdí, jejímž dětem hrozí had. Kterýž vida, že se nemóž k dětem jejím přiblížiti pro vysokost, tedy u povětří jedu napustí, a by je zmořil. Ale orlice, to vidúci,
