„Neníť našeho jednoho dne zde odpočinutie, jedno všichni s tohoto místa odjeďme, aby Buoh jich nás všech nezabil těmato dvěma mečoma.“ Král se vším svým zástupem otjel jest. Římené to uzřevše a připravivše se, jeli sú po nich a krále sú zabili i mnohé jiné. A tak skrze chytrost mudrcóv král přemožen jest.
Najmilejší! Král tento nadutý jest diábel, kterýž pro pýchu s nebes stržen jest a pro pýchu nechce se Bohu pokořiti, a velmi mnoho, že dá ženu, totižto duši ku podobenství božskému stvořenú. A duše mnoho nenávidí hróz. Ale diábel skrze zástup mužský, v kterých se člověk kochá, jakožto jest pýcha, lakomství, lakota, smilstvuo. A s tím zástupem chce otjíti těla svatých Petra a Pavla, totižto srdce dobrých lidí, aby v lónu svém spálili. Co má člověk učiniti? Zavolati sedm mudrcóv, totižto sedm skutkuov milosrdných, skrze kteréžto člověk móž jeho přemoci. A protož jest mudřec, totižto almužna; obleče se v rúcho, totiž s postem a modlitvú. Dva meče stkvúcí – skrze tyto meče znamenaj milost boží a bližního svého, skrze které diábel otehnán. A máme vysoko vstúpiti, totižto skrze ctnost, a máme se hýbati sem i tam, totižto z jedné
