Petra a Pavla z Říma mocí otnésti. A pohan bieše. Když na cestě odpočíval v jednom městě, i řekl jest služebníku svému: „Nalezni mi pěknú ženu, ať se mnú spí tuto noc, a což bude chtieti, dám jí.“ Služebník to uslyšev, uskúpil se jest na peníze a ženu svú proti vuoli jeho v noci na lože královo jest vedl. A ráno jest řekl služebníkovi svému: „Otevři okno, ať opatřím krásu její tvárnosti, ženy této, a tepruv dáš jí tisíc zlatých.“ Když jest král uzřel, že žena služebníka byla jest, i řekl jest: „Ó nešlechetný, proč pro taký peníz ženu si svú pohaněl? Neb s’ mi ji dal bez mého vědomí. Vyjdi brzo z království mého, nebo budeš li déle přebývati, smrtí ohavnú zatratím tě.“ On uslyšev to, z království jest vyšel. Král, dokudž jest živ byl, ženu jeho jest v čest měl a s radostí ji držel.
Potom dříveřečený král veliký zástup sebral a Řím oblehl tak dlúho, že Římené chtěli sou jemu dáti těla svatých Petra a Pavla, aby otjel ot města. Bíše toho času v městě římském sedm mudrcóv. Přišli sú měštěné k nim i řekli sú: „Co učiníme? Město jest v nebezpečném ztracení, ale musíme těla vydati jim.“ Řekl jest první mudřec: „Zachovám město i těla za jeden den.“ Řekl druhý mudřec: „Také já zachovám druhý den.“ A tak všickyni řekli sú pořád. Král počína se městu protiviti. První mistr počal o pokoji mluviti, a tak múdře počal o pokoji mluviti, že ten den opustil boj. A tak každý den jeden po druhém, až na posledního přišlo. Tedy přišli sú měšťané k tomu jistému mudrci řkúce: „Ó milý mistře, král přisáhl, že zajtra chce město mieti, nebo všickni zemřeme. Zprosť nás, jakož sú tvoji tovařiší učinili.“ A on řekl jest: „Neroďte se báti. Zajtřejší den učiním, že král s svým zástupem uteče.“ Mistr některakú sukni nalezl velmi divnú, maje na sukni peří pávové a malé zvonečky a jiné peří ptákóv jiných a ocasy sviňské. A také se dvěma mečoma čistýma na najvyšší věži města vstúpil, tu kdež král se vším zástupem jeho viděti mohl. Počal se i sem i tam hýbati a divným obyčejem stkvíše se peří a dva meče v ustech držal. Někteří to z zástupa králova uzřevše, řekli sú králi: „Ó králi, i zdali nevidíte na vysokosti věže jednu divnú věc?“ A on odpovědě: „Dobře vizi, ale co by bylo, zajisté nevím.“ A oni sú řekli: „Buoh křesťanský jest, kterýž jest s nebe stúpil, kterýž těma dvěma mečoma nás všecky ztepe, budeme li zde déle.“ Král uslyšev [to]text doplněný editorem[90]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU, bál se a řekl jest: „Co učiníme?“ A oni odpověděli:
