přišla k mateři a řkúci: „Ó milá matko, mně jest muka veliká přes tak dlúhý čas bez kněze mi býti; neb s’ mi řekla i slíbila, že mě více nebudeš tresktati. Pověz mi, na čem bych jeho potřetí vzkusila?“ A ona dí: „V neděli chce muž tvój mieti hody a mnoho vládyk zuove, mužuov i žen; budem tu všickni. A když všichni tu budem ssazeni a stuol bude pln krmí a pití, tedy tajně klíč svój na konci ubrusi přivěž a rci ta slova: Aj, kterak zlé paměti já sem! Nože svého v komoře sem nechala. A s stolice své chutně vstaň a ubrus se všemi krměmi i s pitím doluov strhni. A když pak tu bití ujdeš, tepruov kněze, nebo kteréhožkolivěk chceš, miluj.“ Tedy ona, když všickni za stolem posazeni biechu a krmě i vína postavena byla sú, a ona brzo vstala a všecko na zem strhla; koflíky zlaté i stříbrné i jiné nádobie na zemi ležalo jest i krmě. Rytíř zajisté zamútil se [viece]text doplněný editorem[77]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU, než by řéci mohl, a hanbu velikú trpěl jest. A ihned nový ubrus i jiné všecko nové kázal přinésti a s velikú radostí všecky obveselil jest [a prose]text doplněný editorem[78]doplněno podle rkp. GestaB, aby krmě štědře brali a pili. A tak všickni byli sú veseli a všickni nasyceni. Dokonání hoduov všickni dieku rytíři tomu vzdali sú.
Když bylo ráno, pobyv u mše, domóv šel
